Literatura
3. ledna 2009 v 16:22 | Nympha
Manon Lescaut je příběh o nešťastné lásce rytíře Des Grieux k Manon, jenž byl původně sepsán francouzským spisovatelem Antoinem Francoisem Prévostem někdy v letech 1728-1731, kdy vydal sedm svazků Šlechticových pamětí, jehož poslední díl obsahoval právě tento příběh. Prévost se narodil 1. dubna 1697 v Hesdinu (sever Francie), vystudoval na jezuitské koleji, byl novicem a vstoupil do armády. Vedl poměrně bohémský a nevázaný život, ale po nešťastné lásce vstoupil do benediktinského řádu, což jej podle mého mínění inspirovalo k napsaní Manon. Klášter však brzy opustil a stal se vychovatelem v Anglii a později v Holandsku. Po návratu do Francie se stal opět knězem a almužníkem prince Contiho. Pro dluhy musel z Francie uprchnout a útočiště hledal v Bruselu a Frankfurtu. Ke konci života si koupil domek ve Francii v Courteil, kde 23.listopadu 1763 po záchvatu mozkové mrtvice zemřel.
Podruhé byla Manon Lescaut napsána ve verších jako divadelní hra českým spisovatelem Vítězslavem Nezvalem r. 1940. Nezval se narodil 26.5.1900 v Biskoupkách. Byl to básník, prozaik, dramatik a vůdčí představitel avantgardní poezie v první polovině 20.století. Vystudoval gymnázium v Třebíči, poté se dal na práva v Brně a filozofii v Praze, ale studia nedokončil. Aktivně se účastnil boje proti fašismu a za války byl krátce vězněn. Po válce se angažoval ve prospěch socialisticky orientované kultury. Zemřel 6.dubna 1958 v Praze na zástavu srdce, pohřben je na Vyšehradě.
Děj Manon Lescaut se odehrává v 18.století ve Francii. Je začátek prádnin a rytíř Des Grieux se svým přítelem Tibergem by měl nastoupit do kněžského semináře. Rytíř se však setká s krásnou 16-tiletou Manon z Arrasu a hluboce se do ní zamiluje a je ochoten pro svou lásku udělat cokoliv. Manon je na cestě do kláštera, kam ji poslali rodiče, avšak společně s Des Grieuxem uprchne. Manon je ale velmi vypočítavá, touží po bohatství a velice těží ze svého vzhledu. Začne se jí dvořit bohatý prokurátor Duval. Manon s ním podvádí Des Grieuxe a přijímá jeho dary. Tiberge se snaží pomoci svému příteli, ale ten jej neposlouchá, protože je zaslepen láskou. Vždy Manon její prohřešky vůči němu odpustí. A tak Des Grieux s Manon po vzájemné dohodě pro nedostatek peněz začnou bydlet u p. Duvala, kterému řeknou, že rytíř je Manonin bratr. Duval se však vše dozví a hrozí Manon vězením. Tiberge seznámí Manon s Duvalovým synem a ta se opět nechává svést vidinou bohatsví. To ale Des Grieux už psychicky nezvládne a nechá mladého Duvala zajmout. V tu chvíli však přijde Tiberge, Duval starší a policie. Z Tibergova podnětu je Manon poslána s nevěstkami do Mississippi. Des Grieux jede s ní, chce se s ní oženit, ale Manon mu umírá v náručí na horkou nemoc.
Originál od Prévosta se liší téměř nepatrně tím, že místo Duvala st. tam vystupuje jakýsi pan B. a místo jeho syna pan G.M. apod.
Vám, kteří raději čtete ucelený příběh bez veršů, bych doporučila originál a těm, kterým nevadí divadelní veršovaná forma tedy Nezvalovo dílo, která mám já osobně raději. Možná už jen pro ty symbolické verše, jež jsou:
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu..
14.dubna 2006 byla Nezvalova Manon vydána na CD:
Manon Lescaut…Libuše Šafránková
Rytíř des Grieux ……Viktor Preiss
Velkostatkář a prokurátor Duval…….Rudolf Hrušínský
Abbé Tiberge……Eduard Cupák
Režie Jiří Šrámek
Hudbu Eduard Douša hraje Kvarteto Bohuslava Martinů
N.v.M.
9. prosince 2008 v 12:04 | Nympha
* 29.07.1793 Mošovce (Slovensko)
† 24.01.1852 Vídeň (Rakousko)
Jan Kollár známý hlavně jako básník z ofenzivní fáze Národního obrození byl také historikem, archeologem, filosofem a ideologem všeslovanské vzájemnosti.
Vzdělání:
1806 - 1809 nižší latinská škola Kremnica
1810 - 1812 Gymnázium Banská Bystrica
1812 - 1815 Evanjelické lýceum, Bratislava
1817 - 1819 evangelické bohosloví na univerzitě v Jeně (Německo)
Stručný životopis:
Pocházel z evangelické rodiny rolníka a řezníka. Studoval proti otcově vůli a tak si musel svá studia i sám platit. Byl to představitel preromantické poezie s vyhrazeným ideovým záměrem, přičemž vycházel z klasické poezie, v rámci které vyjadřoval občanskou potřebu podnícenou podporou českého jazyka, který byl již v podstatě odsouzen k zániku. Stručně řečeno, Jan Kollár ve svých básních formuloval ideový program národně-obrozeneckého hnutí.
Český a slovenský národ jej označuje za apoštola slovanstva. Podporoval zájem o národní jazyk a neustále zdůrazňoval potřebu vzájemného poznávání literatur a kultur slovanských národů.
Jeho nejvýznamnějším dílem je básnická sbírka Slávy dcera, jež byla poprvé vydána v r.1824. První vydání obsahovalo 151 znělek ze sbírky Básně (1821), kterou postupně dopracovával až ke konečné verzi r.1852, kdy tato verze má Předzpěv a pět zpěvů (1.zpěv Sála, 2. zpěv Labe, Rén, Vltava, 3.zpěv Dunaj, 4. zpěv Lethe, 5.zpěv Acheron) a celkem obsahuje 645 znělek. Hlavní inspirací pro toto dílo se stal jeho milostný vztah k Wilhemině Schmidtové, do níž se zamiloval na studiích, ovšem se kterou se bolestně rozešel.
V r. 1849 se stal poradcem vlády pro záležitosti - především školské a církevní - uherských Slováků a byl jmenován prvním profesorem slovanské archeologie na vídeňské univerzitě. Ve Zemřel ve Vídni, ale jeho ostatky byly r. 1904 převezeny na Olšanský hřbitov v Praze.
Svá díla uveřejňoval také pod pseudonymy: Čechobratr Protištúrsky; J. K.
1. června 2008 v 9:49 | Nympha
*1600 Jindřichův Hradec
† 1676 Jindřichův Hradec
Ranně barokní básník, hudební skladatel a autor duchovních písní.
Byl potomkem šlechtické rodiny Michnů z Otradovic. Studoval jezuitské gymnázium v Jindřichově Hradci. Byl vrhaníkem a učitelem zpěvu a hry na varhany. Patřil k zámožným měšťanům a zřídil nadaci pro 3 studenty hudby.
Dílo: Česká mariánská muzika,radostná i žalostná (1647), Loutna Česká (1653), Svátoroční muzika (1661)
13. května 2008 v 21:26 | Nympha
Je to už nějaký ten pátek, co mě se zájmem napadlo půjčit si v knihovně a přečíst si Lolitu od Vladimira Nabokova… Ovšem nedostatek času mi nedovoloval do knihovny zajít (ačkoliv jsem vždy bývala jedním z nejvěrnějších a nejnadšenějších návštěvníků) dříve než to bylo opravdu nutné. Tedy 9.5.2008 jsem si musela vyšetřit chvíli času a zaběhnout mezi regály plné knih. Ano, já, knihomol, jsem se hned cítila o něco lépe, když jsem spatřila úsměv paní knihovnice, jež mne již dlouho dobře zná. Nabokův román mě lákal a lákal, až mé kroky začaly směřovat k uličce, ve které se skvělo velké tiskací N. Vytouženou a prý skandální Lolitu si však v té době nějaký šťastlivec pročítal u sebe doma… Objevila jsem však jinou knihu od téhož autora, a to Smích ve tmě… Ze zvědavosti jsem si ji půjčila a víceméně přes noc a den přečetla. Nabokov mne neuvěřitelně vtáhl do děje, i když nad strhujícím děním jsem chvílemi zůstávala rozpačitě stát…
,,Žil jednou v Berlíně jeden muž jménem Albinus. Byl bohatý, vážený, šťastný; jednoho dne opustil kvůli mladičké milence ženu; miloval; milován nebyl; a jeho život skončil tragicky."
Ano, přesně takto román začíná a v podstatě by se tato úvodní věta dala považovat za jeho obsah. Zajímalo by mne, co autora donutilo (popudilo?), zkrátka, co mu vnuklo nápad na takovýto děj… Ovšem to se nedozvím.
Děsilo mě chování krásné, mladičké Margot, Albinovy milenky, a zároveň mi jí bylo svým způsobem líto. Bylo to děvče z rodiny nepříliš šťastných poměrů, které se, sotva dodělalo základní školu, takříkajíc ,,vypařilo" z domu a snažilo se různými způsoby postavit na vlastní nohy. Prahlo však po slávě a úspěchu víc než je zdrávo a navíc se zamilovalo do člověka, s kterým nějakou dobu žilo, avšak, který ji po nějaké době opustil a na čas ji úplně zmizel ze života. Náhodou potkala Albinuse, který se stal v podstatě jakousi loutkou a zaslepen láskou jí dopomáhal k lepšímu společenskému postavení a úspěchům. Margot se opět pouhou náhodou znovu setkala s mužem, který ji dříve opustil, s jediným mužem, kterého kdy opravdu milovala. Z Albinuse se nehodou stane podváděný slepec, který na slepotu své lásky doplatí životem…
A proč, že mi bylo svým způsobem Margot líto? Možná protože, já bych tohle prostě nedokázala.. Ta dívka viděla jen ten vlastní prospěch, to něco před sebou, za čím se neustále podlým způsobem hnala, až uštvala nevinného člověka.. Měla poté výčitky? Černé svědomí? To už se v knize nepíše… Děj byl smutný a ještě smutnější je, že podobné věci se bohužel dějí i v dnešní době, což je z mého hlediska poněkud děsivé.
Každopádně Vám všem doporučuji přečíst si tuto knihu, i kdyby Vám neměla dát nic jiného, než podivení se nad osudy postav…
A já si půjčím tu Lolitu, až ji budou mít. Nabokov se mi totiž čte skvěle.
Mějte se májově…
N.v.M.
12. března 2008 v 20:36 | Nympha
První významnější báseň italské poezie oslavující přírodu, život, lásku k Bohu a člověku předznamenává příchod renesančních pohledů na svět. Jejím autorem je František z Assisi (1182 - 1226) , což byl italský mnich, světec, básník a zakladatel řádu františkánů.
N.v.M.
12. března 2008 v 20:22 | Nympha
Milión (1299)
Cestopis, který vznikl na základě vyprávění Marca Pola, když byl zajat Janovy.
Mandeville (14. století)
Fantastický cestopis vyprávějící o výpravách do exotických zemí - Afrika, Asie, doplněn zfantazírovanými představami, jež plní zábavnou funkci. Autorem je John Madeville.
N.v.M.
12. března 2008 v 20:12 | Nympha
PASTORELA - pastýřská milostní píseň. Starofrancouzská a německá literatura ve 12. a 13. století. Rytíř či pastýř dobývá srrdce krásné pastýřky…
EPISTOLA - žánrové označení básnického listu
ALBA (též ,,svítáníčko") - Ve středověké provensálské poezii lyrická píseň o smutném loučení milenců za ranního svítání - jitřní píseň.
12. března 2008 v 20:07 | Nympha
Středověká epická skladba, jež vzešla z keltských pověstí a z Francie se postupně rozšířila do celé Evropy.
Děj: Tristan vydobyje pro svého strýce krále Marka zlatovlasou Izoldu. Během plavby po moři omylem vypijí čarovný nápoj a zamilují se do sebe. Tristanovi nepřátelé ho obviní z cizoložství a on i s Izoldou je odsouzen k trestu smrti. Avšak zázračně se jim podaří zachránit se. Epos však končí smrtí obou milenců.
N.v.M.
12. března 2008 v 20:05 | Nympha
Staroruský hrdinský epos z období Kyjevské Rusi (konec 12.století)
Děj: Novgorodský kníže Igor se se svým bratrem a malým vojskem vydá na výpravu do poloveckých stepí. Tam dojde k soubojům mezi Polovci , přičemž je kníže zajat. Polovci jakožto vítězové začnou plenit a drancovat kyjevské knížectví, avšak Igorovi se nakonec podaří utéct ze zajactví a vrátí se zpět do Novgorodu.
N.v.M.
12. března 2008 v 20:02 | Nympha
Dvoudilný hrdinský epos, vrcholné dílo německé středověké literatury vzniklo kolem let 1200 - 1210.
Děj: Princ Siegried, jenž je až na malé místo mezi lopatkami nezranitelný, získá díky své statočnesti bájný poklad Nibelungů, ale i ruku sestry burgundských hrálů - Kriemhildu. I přesto, že jednomu z nich, Gunterovi, pomáhá získat za manželku isladndskou královnu Brunhildu, dojde po několika letech k neshodě a on je proradně zavražděn. Kriemhilda se tak stane vdovou a navíc je i připravena o onen bájný Nibelunský poklad. V druhé části eposu se mstí vrahům svého muže, provdá se za hunského krále a s jeho pomocí zabije oba své bratry. Nakonec však umírá i ona a s jejím tělem je pohřbeno i tajemství pokladu Nibelungů.
Z díla: Ve zkazkách zašlých věků je divů bezpočet, o slávě chrabrých reků, o žalu dávných let, o šťastných hodokvasech, o strastech, nad něž není, o můžích, o zápasech, poslyšte toto vyprávění.
Poznámka pod čarou : Nibelungové jsou mýtické bytosti, jež stráží poklady
N.v.M.