close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dereck Wolfangh Antonio von Montherack

Část I.

1. února 2007 v 20:06 | Nympha
. . . ,,Kde je zase ten kluk?! Že já ho seřežu?!... Ten si tejden nesedne!! Derecku!!! Okamžitě pojď sem..No počkej ty harante! Já tě srovnám do latě!!" vyřítil se Leonardo z pracovny s brunátným obličejem a chytl pod krkem Derecka ,,Derecku Wolfanghu Antonio von Montheracku jak sis mohl vůbec dovolit sáhnout na mou sbírku středověkých louskáčků na ořechy? !!! To si vypiješ..." ,,Co je?? auu...to bolíí!!" bránil se Dereck a vší silou kopl otce do holeně..Ten ho vzápětí pustil ,,To si piš hošánku.. To tě teprve bude bolet..Jak ses mohl opovážit se jich jen dotknout??!!" Dereck se ušklíbl a s chladným pohledem si změřil otce..,,O čem to mluvíš?"
Leonardovi se na čele objevily dvě velké kapky potu a začaly pomale stékat až k jeho mohutnému obočí, ve kterém se úplně ztratily.. Pomale se posadil, protože ho píchlo u srdce..,,Ty spratku...dělá se mi z Tebe na nic..." Margareto! Doneste mi můj vanilkový doutník a vyleštěte prosím ty louskáčky.. Jsou pošpiněné od jeho prachsprostých rukou...A ty zalez do svého pokoje a nelez mi na oči!!" Dereck vzpurně pohodil hlavou, ale než stihl cokoliv podotknout otec po něm vrhl bronzovou soškou jakéhosi indického panovníka, tak-tak se jí vyhnul... Raději se pomale klidil do svého pokoje, samozřejmě nezapomněl pořádně bouchnout dveřmi a následně na ně hodit první věc kterou popadl - stolní lampu, která se roztříštila na kousky...
,,Sakra! Sakra! Sakra!" praštil Dereck ještě několikrát do skříně, ale když si uvědomil, že jediné čeho tím může docílit, je bolavá ruka, naštvaně se posadil na postel. ,,Aby se nezbláznil..Stejně jsou mu ty jeho podělaný louskáčky na nic.." pomyslel si a pohrdavě si odfrkl. Najednou se ozvalo nesmělé zaklepání na dveře a někdo je rychle otevřel. Ve dveřích stála vyděšená Margareta ,,Nestalo se mladému pánovi něco?". Margareta, osmnáctiletá dívenka, byla hospodyní v domě Montheracků teprve pár dní a i když už jednu ostřejší výměnu názorů mezi Dereckem a jeho otcem zažila, opravdu ji to vyděsilo. ,,Ne, v klidu... O nic nejde.. Mimochodem, můžeš mi tykat. Nemám sice rád, když se mnou mluví nějaký socky, ale Ty vypadáš celkem mile..". Margareta se začervenala, nevědíc však jestli to bylo zlostí z toho, že ji vlastně označil za socku nebo tím, že mu připadala milá. Nedokázala mu však odporovat ani, kdyby ji sebevíc urazil. Nemohla přece zavdat jedinou příčinu k tomu, aby ji jeho otec vyhodil. Nesměle se na Derecka usmála, lehce kývla hlavou jakože rozumí a potichu zavřela dveře.
Dereck nad tím jen zakroutil hlavou a pustil si do uší Apocalypticu. Zanedlouho usnul..
Když se probudil všude bylo ticho. Až moc podezřelé ticho a taky zima. Bylo otevřené okno, do pokoje foukal studený vítr a pohrával si se záclonou. Dereck vstal z postele, nevzpomínal si, že by otevíral okno, proč by to dělal? Navíc byl podzim a hnusné počasí. Zavrtěl nad tím hlavou ,, Možná jsem ho někdy špatně zavřel a teď se od náporem větru samo otevřelo…" Rychle okno zavřel a oklepal se zimou. Ale taky děsem. Za domem v zahradě uviděl u křoví temnou postavu, vypadalo to jakoby něco nesla přehozené přes rameno. Snad pytel s nějakým harampádím nebo.. Zloděj? Když se podíval znovu z okna, nikdo tam nebyl. Jen v křoví jako by se cosi zalesklo.. Ale to se mu asi jen zdálo… Zaraženě se posadil zpět na postel, stále se třásl zimou a začínal mít hlad. Přehodil přes sebe svoji vytahanou černou mikinu s kapucí a vydal se do kuchyně. V domě bylo ale stále podivné tíživé ticho. Dereck si odkašlal aby si dodal odvahy. Co se děje? Nikdy mu přece samota nevadila.. V kuchyni nikdo nebyl, Dereck si vzal povidlový koláč ležící na kuchyňské lince, než se však do něj stačil s chutí zakousnout všiml si krvavé šmouhy na zemi. Vytřeštil oči. ,,Co to..?" vyhrkl, dál už ale nic neřekl. Jakoby oněměl. Jen tupě zíral na tu šmouhu a sledoval očima odkud vedla. Vedla k zadním dveřím do jídelny. Byly zavřené, ale už nevypadaly tak čistě bíle, u jejich kliky se skvěl krvavý otisk něčí ruky a pode dveřmi byla kaluž krve.. ,,To ne.." Dereck se rozklepal ještě víc než předtím, tentokrát to nebylo zimou.. Bál se jít dál, ale musel..Musí otevřít ty dveře..musí...
Dereck se s trhnutím posadil. Byl celý zpocený. Ach ne, už zas..Usnul. Byl to jen sen. Sen, který ho pronásleduje už přes šest let - od té doby, co někdo brutálně zavraždil Meryly Antonietu Monrue von Montherack - Derackovu matku. Byl to šílený pohled. Derecka, ač byl silné povahy, po tomto šoku museli na nějaký čas odvézt do psychiatrické léčebny. Úplně se z toho zhroutil. Vrah se nikdy nenašel, ale jeho otec potají (nechce mít totiž zbytečné pletky s policií) tvrdí, že ví kdo to je a že se mu jednou pomstí. Jednou..Kdy to ale bude?!
Až teď si Dereck uvědomil, že v pokoji není sám. Vedle postele stála bledá Margareta a vyděšeně na něj hleděla. ,,Sakra! Co tu děláš?!" štěkl na ni. ,,Já.. Promiňte..Teda promiň.. Ale slyšela jsem z Tvého pokoje výkřik. Bála jsem se, že se ti něco stalo. Když jsem sem přiběhla byl jsi křídově bílý a.." Dereck se na ni zamračil, nelíbila se mu představa, že ho viděla v takovém stavu ,, A co je ti po tom?! Jsi tu od toho abys poletovala v kuchyni a uklízela dům! Ne od toho abys mě hlídala! Od toho Tě otec neplatí!" rozkřikl se na ni. Margareta zbledla ještě víc a v očích se jí zaleskla slza. Rychle se otočila, vyběhla z pokoje a práskla za sebou dveřmi.
,,Hmm.. Možná jsem to přehnal." Broukl si pro sebe Dereck, ale dál se tím moc nezabýval. Podíval se k psacímu stolu. Batoh tam stále ležel tak, jak ho tam odpoledne pohodil. Od té doby na něj ani nesáhl. Proč taky.. Úkoly si dopíše časem ve škole, pokud se mu ovšem bude chtít. A učit se? Jednou za Uherský rok, a ten přece teď nebyl. I přesto, že na školu víceméně kašlal měl až překvapivě dobré známky.
Dereck při svém přemítání o tom, co bude zítra popadl pyžamo a mířil ke koupelně. Když se vysprchoval, chtěl si jít ještě pro něco k snědku, tak zamířil ke kuchyni. Ještě se však ani nedotkl dveří, když se zarazil. Z kuchyně se ozýval něčí pláč. Nebylo to hlasité lkaní, jen takové tiché vzlykání, ale Dereck měl dobrý sluch. Chvíli rozpačitě postával za dveřmi a potom se odplížil zpět ke schodišti a do svého pokoje. Nějak ho přešel hlad, trochu ho mrzelo, že je Margareta v kuchyni sama a pláče tam. Kvůli němu! Vlastně ho svědomí hlodalo čím dál víc. Možná by za ní měl jít a omluvit se, nikdy se ale nikomu neomlouval. Vyšel na chodbu a zase se vydal ke kuchyni, byl tak zabrán do svých myšlenek, že si ani nevšiml, že proti němu někdo jde. Margareta. Málem se srazili. ,,Počkej! Neutíkej přece!" vykřikl Dereck, ale to už Margareta zapadla do svého přiděleného pokoje.
Leonardo vyšel ze své pracovny, sjel Derecka od hlavy až k patě zkoumavým pohledem ,,Co tady ječíš? A na koho?". Dereck se trochu začervenal a rychle hledal nějakou výmluvu. ,,No já.. ehm.." sklopil hlavu ,,No?" pozdvihl Leonardo obočí a převalil si v ústech doutník. ,, Vlezla sem oknem kočka, ale právě utekla! Tak jsem na ni volal.." Leonardo si jej udiveně (a hlavně pobaveně) prohlížel ,, To mi jako chceš jen tak decentně naznačit, že mi tady po domě běhají kočky?! A navíc pokud vím, tak jsi ještě nedávno kočkám přivazoval na ocas plechovky. A já na ně mám alergii, tak mi tu zvěř do domu netahej!!!" Tentokrát si s výrazem pobavení prohlížel Dereck otce. Nasadil svůj obvyklý provokatérský úšklebek, pohodlně se opřel o zábradlí a ruce si zkřížil na prsou ,, Jo alergii..Já zapomněl" uchechtl se ,, A odkdy že trpíš tou tvou alergií?". Leonardo dnes již podruhé začal barvou svého obličeje připomínat ředkvičku. ,, Ode dneška..Ty…!" chtěl se vrhnout na Derecka, ale ten mu jako lasička proklouznul pod rozpřáhnutou paží, takže se Leonardo pořádně udeřil o zábradlí. Co se s Leonardem dělo poté Dereck netuší, vklouzl totiž do svého pokoje, vzal si prášek na spaní, aby mohl spát bez nočních můr, do uší si pustil Metallicu a uložil se ke spaní. Ještě než zcela vstoupil do říše spánku, vybavily se mu andělské rysy Margaretiny tváře, lemované pramínkem vlasů, který vyklouzl z účesu...…

Tak co myslíte???

1. února 2007 v 19:36 | Nympha
Vlastně ani netuším, jak jsem se k psaní tohoto příběhu dostala.... Prostě blik-cvak-příjem... Ostatně jako vždycky... Je to zvláštní, nemyslíte? Pokaždé, když něco napíšu, téměř nevím, jak jsem se k tomu dostala Přijde nápad a poté sypu slova z rukávu.. Ani nevím, jestli je to dobře =oD.. Ale posuďte sami... ,Zkusím vám sem dát kapitolku (možná dvě ;-) ) z mého malého dílka a pokud to bude natolik čtivé, že byste se chtěli dozvědět pokračování, stačí říct..Záleží jen na Vás.=o)
Takže mi teď nebývá nic jiného než Vám popřát dobré čtení - takže přeji... A uveřejnit zde nějakou tu kapitolku =o)... A kritiku prosím!!!=oD
 
 

Reklama