Obecné znaky:
- odlišovala se od antické filosofie, často se vůči ní vymezovala, ale zároveň vycházela z učení některých starověkých filosofů
- byla spojena s křesťanstvím a sžila se o jeho výklad a systematizaci
- snažila se o sociální rovnost, spravedlnost a obnovení morálky - pro všechny lidi
Křesťanská filosofie
Dělí se na dvě části:
- patristika
- scholastika
Patristika
(původ ze slova [pátres] otcové)
Zde dostává křesťanství podobu náboženského učení. Jako Patristika je označována literatura 2.-7. stoletní, která do křesťanství vnáší prvky antické moudrosti, ale zároveň se s ní i kriticky vyrovnává. Dělí se na tři období: apologetika (obrana křesťanství), dogmatika (základní pravidla), systematika.
Apologeti se dohadovali o antických vlivech v křesťanství, patří mezi ně: Justinas , Tertullianus
Jako systematik je označován například Origenes, který spojil filosofii s křesťanstvím - Dialog mezi antikou a křesťanstvím, dílo o principech (forma: systematický výklad)
Aurelius Augustinus vychází ze zásady: Věř, abys rozuměl. Je zastáncem predestinace (určení člověka k hříchu) a má ontologické názory na kategorii času. Podle něj je čas součást stvoření, tedy svět nebyl stvořen v čase, ale s časem. Věčnost vs. čas: věčnost je stálá a neměnná.
Scholastika
Systém vyučování na středověkých školách a univerzitách v 8.-15.století. Dělí se na ranou, vrcholnou a pozdní scholastiku.
Raná scholastika řeší hlavně spor o univerzália - zda jsou obecniny tělesné nebo netělesné a jestli existují oddělené nebo jsou to jména vytvořená člověkem. Filosofové se zde dají rozdělit a dva proudy - nominalisté tvrdí, že všemu dává jméno člověk, realisté naopak, že skutečně existují jen obecniny, protože ty jediné jsou trvalé (strom, člověk), zatímco ,,jednotlivé" je pomíjející.
Anselm z Canterbury žil v 11. stol. a byl velice radikální ve svých názorech. Východiskem filosofování podle něj byla víra. Vytvářel ontologické důkazy o Boží existenci. Vychází z toho, že Bůh je ta nejdokonalejší bytost, jakou lze vůbec myslet. Kdyby však existovala pouze v naší mysli, bylo by možné myslet bytost ještě dokonalejší, jež by existovala i ve skutečnosti - což je spor.
Tomáš Akvinský patří spolu s Pierem Abelandem k proudu umírněnců. Snažil se o usmíření víry a rozumu (rozum podpořil víru). Stavěl teologii na úroveň s filosofií. Nejvýznamnější díla: Summa theologická, Summa proti pohanům.
Vytvořil pět důkazů boží existence:
- pohyb: prvním hybatelem je bůh
- vše má prvotní příčinu, prvotní příčinou je bůh
- každá věc má svoji nutnost, proto musí být něco, co má nutnost samo za sebe - bůh
- je něco nevyššího, co má všechno v nejvyšším (stupně dokonalosti) absolutní stupni - bůh
- vše směřuje k nějakému cíli - bohu
Tomizmus se stal v 19. stol. oficiální filosofií církve, dnes novotomizmus - kněží neodsuzují vědu


"pátres" z latiny? Mně to zní česky.