20. října 2009 v 20:16 | Nympha
|
Kdykoliv, když procházím Prahou kolem památní desky Jana Palacha, musím se alespoň na malý moment zastavit. Probouzí ve mně neskonalý obdiv a vyvolává spoustu otázek. Tento mladý muž bojoval za svobodu tisku a zákaz šíření novin vydávaných okupačními vojsky, a to tím nejcennějším nástrojem, který měl - svým životem. Navzdory všemu jeho demonstrativní čin dospěl naplnění až o 20 let později. Proč se někdy na svobodu musí čekat? Na to dost dobře odpovědět nedovedu. Stejně tak, jako mi není jasné, jak může být na světě stále tolik lidí, kteří si jí nedovedou vážit.
Ano, narážím na kované komunisty, na osoby, které jsou schopny i dnes stále oslavovat režim již dávno minulý. Tuhle jsem koukala na stránky jednoho nejmenovaného internetového obchodu a narazila jsem tam na CD s názvem CCCP (česky tedy: SSSR), které obsahovalo ruské písně, jak jinak než z dob Sovětského svazu. Já proti ruštině nic nemám. Ten jazyk se mi líbí a dobrovolně se jej učím. Ani ruská hudba mi nevadí, naopak spousta ruských písní mi učarovává. To co mi vadí, je komentář, jež jsem objevila v diskuzi k tomuto produktu. V té poznámce, jež mi mimochodem připadá neuvěřitelně hloupá, se psalo něco o tom, že dnešní náctiletí nevědí, že v dobách, kdy byly ruské písně povinné bylo lidem v této zemi milionkrát lépe. Všichni museli pracovat, ale za to bylo prý zdravotnictví i školství zadarmo. Nějaká paní se tam tázala, k čemu je dnešním lidem ta demokratická svoboda, když ,,chcípají" hlady a spí pod mostem. Ta slova mi připadala zvrácená. Nic přece není a nikdy nebylo zadarmo. Ráda bych autorce oněch vět prostřednictvím tohoto článku alespoň krátce oponovala, i přestože to vše má daleko hlubší podstatu, která se nedá vyjádřit v pouhých pár řádcích.
Drahá paní,
ta demokratická svoboda, jak jste ji sama nazvala, nám dává šanci vybudovat si lepší život, než byl za dob Vámi tolik opěvovaných. Můžeme bez problémů vycestovat do zahraničí, skýtajícího pro nás nové poznání a třeba i zajímavé příležitosti ke studiu. Na trhu je dostatek spotřebního zboží a nikdo nám nediktuje, který den musíme veřejně oslavovat. To, že tuto možnost někteří lidé promarní, je jejich chyba.
Víte.. Já jsem tuto dobu nezažila, ale dovedu si svobody, jež nám je nyní poskytována vážit. Nemusím se přece bát, že budu trestně stíhána, třeba když se vyjádřím k tomu, co jste vypustila do éteru. Pokud totiž mé názory nenapadají svobodu druhých, mohu je bez obav zveřejňovat. Tím má mysl nabývá své ,,demokratické svobody" a já si jí velice vážím. A děkuji za ni. V dobách hluboké totality nemohla být hodnotou lidí svoboda slova a podle mě je právě tato hodnota pro vzdělaného člověka velice důležitá.
Ten, kdo nyní považuje svobodu za samozřejmost, je pro mě člověkem krátkozrakým. Já děkuji Janu Palachovi pokaždé, když procházím kolem jeho památníku, poněvadž on je pro mě jakýmsi symbolem dnešní svobodomyslnosti.
N.v.M.
Nezbývá nic jiného než souhlasit. Jan Palach byl opravdu veliký hrdina...