close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Lítost a mé povídky

9. února 2009 v 20:32 | Nympha |  O mně a tady o tom psaní
Člověku může být líto vlastně cokoliv. Cokoliv, co řekl, udělal, on nebo někdo jiný. Cokoliv, co se stalo nebo co se právě děje. Nejhorší je, když se někde něco děje a vy s tím nemůžete nic dělat. To Vám to potom může být opravdu jen líto. Ale jak můžete pomoci? Slova lítosti mnohdy v těch, co trpí vzněcují pouze ještě větší smutek či bolest.. Můžete pomoci snad alespoň tím, ž jste s těmi, co je máte rádi, když je jim úzko.
Ale o tom jsem vlastně psát nechtěla.. Chtěla jsem jen lehce upozornit na to, že můj hrudník stále dýše, i přestože zde to tak nevypadá. Zkrátka na psaní mi příliš času nezbývá..
Dále bych chtěla apelovat na četné dotazy, které mi od Vás chodí mailem a to: Kdy bude další pokračování některé z povídek (Dereck Wolfangh Antonio von Montherack , Ve víru vášně a prachu krve , Smrt neprávem , Oddaná nevinnost , Hlubiny smaragdové).. Víte, ono by se to zdálo jednoduché, posbírat slova, dopsat příběhy a dokončit tak rozepsané osudy oněch postav, ale.. Zase tak jednoduché to není. Možná jsem člověk zbytečně citlivý - přičemž toto tvrzení nemohu vyvracet, poněvadž sama ve svém osobním životě zjišťuji, že je to nejspíše pravda - a právě to, mi brání dopsat tato dílka. Ráda se při psaní inspiruji skutečností a ta mi zkrátka v tomto směru už utekla. Život se prostě mění, jde pořád někam dopředu, pořád někam dál a to šíleným tempem..Sami to víte. Nezbývá mi, než se jednou zase položit a vrátit do těch příběhů, do jiné doby, možná kvůli Vám, možná kvůli sobě. Tím si nejsem jista. Nicméně, máte-li stále takový zájem dočíst se, jak to dopadlo, můžete mi napsat svůj mail - buď zde do komentářů, do kolonky Vzkaz autorovi v menu nebo mě můžete kontaktovat na adrese Nympha.von.Moonthorn@email.cz, a já Vás ihned, jakmile připíši nějakou kapitolu, budu kontaktovat.
S pozdravem
Nym
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 na jménu stejně nezáleží na jménu stejně nezáleží | 23. února 2009 v 10:41 | Reagovat

Taky je mě líto .....  Líto spousty věcí.  

Smutek nemám rád, ale poslední dobou ho kolem sebe cítím a vidím stále více. Taky s tím nic nedokážu udělat. Mám z toho celkem strach, protože nevím proč se tak děje, ale ... asi se s tím člověk musí naučit žít a přestat to vnímat, protože ne každému se dá nějak pomoci a s každým stále být, jak Ty píšeš. Vím, že to nemusí být vždy jen fyzická přítomnost, ale ...... je to trošku složitější.

Přeji Ti a všem čtenářům hodně radosti kolem sebe a méně toho smutku a lítosti.

2 Nympha Nympha | 25. února 2009 v 15:19 | Reagovat

....měla jsem na jazyku, nebo spíše v prstech a následně tedy i napsáno, jmenovité oslovení, poněvadž ho znám, nicméně, když autor sám píše, že na jménu nezáleží, pokusím se jeho tvrzení akceptovat a respektovat, jak on sám chce...Tedy to oslovení jsem vymazala...

Chtěla bych jen podotknout, že asi není zas až tak dobré se s tím smutkem zcela sžít. Naopak, je to vlastně hloupost.. Proč se sžívat s něčím, co nemáme rádi? Tím si sami ničíme štěstí. Nám i těm druhým. Můžeme to smutno přijmout po nějaký čas, ale nesmíme se mu naprosto podmanit..Přece si jej nebudeme pěstovat jak okrasný sukulent.. Je třeba radovat se z maličkostí...

3 na jménu stejně nezáleží na jménu stejně nezáleží | 26. února 2009 v 14:10 | Reagovat

Nepochyboval jsem o tom, že Ty nebudeš vědět kdo to psal. Vím, že víš. A Ti ostatní ? Na tom přece nezáleží.

  S tím jménem je to tak, že kdybych byl nějaká celebrita, tak by asi na mém jménu záleželo.  Asi ne ani tak mě samotnému, ale z praxe víme, že se jmen těchto veřejně známých užívá k různým a zvláště pak reklamním účelům.

   Já jsem však jen obyčejný člověk, jako statisíce dalších a proto tvrdím, že na jménu mém teď vůbec nezáleží, odkud a z které vísky jsem. Jsem zkrátka stará rezem ošlehaná kotva.

  Nepíšu žádnou kritiku a tak se neschovávám za anonymitu. Pokud někdy píši co se mě nelíbí, tak se podepíšu, ale teď to vážně není nutné a vůbec důležité.  

   Jak jsem psal, tak je to mnohem složitější s tím smutkem, což víš dobře i Ty sama. Mnohdy člověk i když moc chce někomu pomoct v jeho zármutku a smutku, tak i kdyby dělal kdo ví co, tak se mu to nepodaří a potom začne z toho být smutný třeba i on sám. Pochybuje pak o sobě a najednou se třeba sám sebe ptá jestli je on vůbec ten správný člověk kdo může pomoci, nebo ten správný, od koho pomoc bude někdo chtít.  A proto jsem psal, že je možná lepší se s tím naučit žít.

  Nemyslel jsem to tak, že bych si ten smutek snad chtěl pěstovat. To rozhodně ne.

  Asi jsme každý mluvili o něčem jiném. Měl jsem pocit, že jsi psala o smutku toho druhého a ne o vlastním, a tak jsem se vyjadřoval k tomu.  Já smutný nejsem a když někdy, tak mě to naštěstí celkem brzy přejde.  

Já si zkrátka myslím, že prostě člověk by neměl stále dumat nad tím, jak tomu druhému za každou cenu pomoci a trápit se tím, že se mu to třeba nedaří. Pak se může lehce stát smutným i on.

  Je určitě dobré využít alespoň nějaké příležitosti, jak dotyčného "smutnícího" rozptýlit a rozesmát a ono to smutnění pak časem zmizí, protože čas je prý lék na vše.

   No a myslím, že toho mého "filozofování" stačilo.

PS: pokud by jsi v této debatě chtěla pokračovat a použít snad nějaké oslovení, tak klidně můžeš třeba jen počáteční písmeno z mého jména a nebo klidně celé. Mě je to vážně jedno. Nezáleží mě na tom. Já jsem se jen nechtěl "zviditelňovat" :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama