
* 29.07.1793 Mošovce (Slovensko)
† 24.01.1852 Vídeň (Rakousko)
Jan Kollár známý hlavně jako básník z ofenzivní fáze Národního obrození byl také historikem, archeologem, filosofem a ideologem všeslovanské vzájemnosti.
Vzdělání:
1806 - 1809 nižší latinská škola Kremnica
1810 - 1812 Gymnázium Banská Bystrica
1812 - 1815 Evanjelické lýceum, Bratislava
1817 - 1819 evangelické bohosloví na univerzitě v Jeně (Německo)
1806 - 1809 nižší latinská škola Kremnica
1810 - 1812 Gymnázium Banská Bystrica
1812 - 1815 Evanjelické lýceum, Bratislava
1817 - 1819 evangelické bohosloví na univerzitě v Jeně (Německo)
Stručný životopis:
Pocházel z evangelické rodiny rolníka a řezníka. Studoval proti otcově vůli a tak si musel svá studia i sám platit. Byl to představitel preromantické poezie s vyhrazeným ideovým záměrem, přičemž vycházel z klasické poezie, v rámci které vyjadřoval občanskou potřebu podnícenou podporou českého jazyka, který byl již v podstatě odsouzen k zániku. Stručně řečeno, Jan Kollár ve svých básních formuloval ideový program národně-obrozeneckého hnutí.
Český a slovenský národ jej označuje za apoštola slovanstva. Podporoval zájem o národní jazyk a neustále zdůrazňoval potřebu vzájemného poznávání literatur a kultur slovanských národů.
Jeho nejvýznamnějším dílem je básnická sbírka Slávy dcera, jež byla poprvé vydána v r.1824. První vydání obsahovalo 151 znělek ze sbírky Básně (1821), kterou postupně dopracovával až ke konečné verzi r.1852, kdy tato verze má Předzpěv a pět zpěvů (1.zpěv Sála, 2. zpěv Labe, Rén, Vltava, 3.zpěv Dunaj, 4. zpěv Lethe, 5.zpěv Acheron) a celkem obsahuje 645 znělek. Hlavní inspirací pro toto dílo se stal jeho milostný vztah k Wilhemině Schmidtové, do níž se zamiloval na studiích, ovšem se kterou se bolestně rozešel.
V r. 1849 se stal poradcem vlády pro záležitosti - především školské a církevní - uherských Slováků a byl jmenován prvním profesorem slovanské archeologie na vídeňské univerzitě. Ve Zemřel ve Vídni, ale jeho ostatky byly r. 1904 převezeny na Olšanský hřbitov v Praze.
Svá díla uveřejňoval také pod pseudonymy: Čechobratr Protištúrsky; J. K.

