close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Sonet jednoho večera

1. prosince 2008 v 20:04 | Nympha |  Výkřiky
A slzy kanou,
tichem podzimní melancholie,
teplo odešlo stranou,
někam kde jej nikdo nezabije..

A přišel chlad,
v němž jen múza líbá rty choré,
vrátí se, doufá snad,
hledíc v přešlé jablko skoré..

Hledíc daleko,
předaleko do dáli,
stála a koukala ze skály,
a vítr foukal a Měsíc si broukal..


Píseň svou, jedinou,
jak s hvězdou letí krajinou..
* * *
*
N.v.M.
Protože i hvězdy pláčou
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Silverline Silverline | 2. prosince 2008 v 10:18 | Reagovat

Ruka podaná hladíc druhou.

                   Měsíc cípy svoje vztáhne.

             Pohladí hvězdu, jenž oděna je duhou.

                  Měsíční prach si na ni sáhne...

.. a její tělo v stříbrné záři jeho, zase svíjí se rozkoší ..

2 Daniel Daniel | E-mail | Web | 29. června 2012 v 12:36 | Reagovat

OK, velka vec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama