Blesky křižovaly černou noční oblohou ruku v ruce s hromy, jenž duněly svým kolosálním baritónem a nenechávaly zabloudit do říše jediného živáčka, jemuž byl dopřán dar sluchu.. Černočerná neprůhledná tma byla střídána ostrým zářivým světlem a kapky deště neúprosně bičovaly vše, co jim přišlo do cesty... Stejně jako on byl bičován v přívalu rozkoše pramínky jejích vlasů.. Tiskli se pod tím Božím dopuštěním, jako by oni byli ztělesněním té bouře.. Nekonečný příval síly se dral z jejich srdcí.. Vyplouval na povrch a měnil se v nepopsatelnou smršť divokých bláznivých pohybů a dotyků...Nekonečný příval slasti... Nedokázali vnímat bolest, jako by snad žádná neexistovala.. Vše bylo najednou krásné.. Až nebezpečně krásné. Příval krupobití a prudkého větru snad ještě rozdmýchal neuvěřitelný oheň jejich vášně...
Na nebi byla bouřka - studená, nevlídná a hrůzostrašná..
Pod nebem bouře - nádherná, vášnivá a milostná.


N.v.M.


křááása