Slunce se pomalu, ale jistě chýlí k obzoru... Je krvavě rudé stejně jako krev, která protéká srdci těch dvou.. Srdci, jež tepaje na sebe se tisknou a milují se v rubínové záři obrovského kolosu, který se chce přehoupnout přes zorané pole a schovat se za lesy, jež jsou někde za ním. Září a zářit bude, ať je září nebo srpen. Večerní větřík pofukuje, hladí zlámanou slámu, chladí její studená ramena a proplétá jeho neposlušné vlasy... Stojí tam spolu, koukají do té krásy a krása kouká na ně. Tisknou se k sobě, jako laň se tiskne k jelenu v říji, tak jako v babím létě přilne se pavučinka na tvář dítěti, co se raduje, že vítr vzal do oblak papírového draka.. Tisknou se a vědí, že to není naposled. Chtějí, aby to bylo navždy.
....A chtít je silné, když jsou na to dva...
...Tři...
...S láskou...
N.v.M.


... s láskou ...