Proud vody příjemné teploty dopadal na její unavené tělo a dostával jej do příjemné harmonie znovuzrození. Den to byl pro ni náročný. Všichni něco chtěli, jako vždy na poslední chvíli, a ona cítila jakousi povinnost snažit se všem vyhovět. Cestou domů se již neuvěřitelně těšila, až ze sebe shodí přebytečné oblečení a vleze si do sprchy. Zaslouženě.
Pouštěla na své nahé tělo vodu déle než to bylo nutné. Cítila, jak jí navrací sílu, probouzí ji. Koupelnové zrcadlo už bylo dávno zcela zastřené mlhou, když se jí zazdálo, že slyší něčí kroky. Ztuhla a chvíli naslouchala. Zdá se jí to, nebo tu vážně někdo je? Proboha kdo?! zděsila se, ale zůstala dál nehnutě stát pod proudem vody. Zvuk kroků nebyl zlý. Naopak. Bylo to měkké váhavé našlapování. Jakoby jej už někde slyšela. Jakoby jej znala.
Kroky se přibližovaly. Již si byla jistá, že v domě není sama. Její pud sebezáchovy bil na poplach, dělej něco! vypni vodu! obleč se! uteč! otoč se! nestůj!, ale její tělo stagnovalo. Cosi jí říkalo, že nemá cenu utíkat. Že utíkat stejně není kam, a že třeba ani není čeho se bát. Nebo snad je?..
Zvuk ustal kousek za ní. Sevřel se jí žaludek. Přece jen měla trochu strach. Ale zároveň jí to připadalo vzrušující. Možná by měla něco udělat.. Ale co?
Dveře sprchového koutu se pomale otevřely. Ačkoliv nechtěla, mírně se otřásla. Někdo stál těsně za ní.. Otoč se! Nee.. Pevně zavřela oči a zatajila dech...
Někdo jí zlehka přejel prstem od zátylku, přes lopatky až na bedra, kde obkroužil dva ledvinové dolíčky a lehoučce naznačil směr dolů. Hrklo v ní. Dotyk ustal. Vydechla.
Náhle ucítila pohlazení na lýtku. Letmé, hravé pohlazení. Zježily se jí chloupky. Strachem? Zimou? Vzrušením? Hlazení neustávalo. Pokračovalo na druhé lýtko a pak k podkolení jamce. Každý dotyk tam, ji lechtal, ale zároveň vzrušoval. Nikdy nevydržela, když se jí někdo takto dotýkal. Dnes však ano, i když k tomu vyplýtvala snad všechen kredit svého sebezapření. Zrychlil se jí dech. Stále si nebyla jistá, s kým sdílí ony právem zasloužené chvíle ve sprše...
Ruce se přesunuly zpět na lýtka a začaly je hladit celými dlaněmi. Někdo ji políbil právě na ono citlivé místo jejích nohou.. Čísi jazyk ochutnával její tělo, aniž by mu to bylo dovoleno. Čísi zuby něžně dráždily její kůži a drze stoupaly po jejích stehnech výš a výš... Nenasytná ústa se ukájela na ní.. Nevědomky vzdychla.. Vydala se mu na pospas vlastně už od začátku. Vzrušení bylo příliš silné na to, aby mu vzdorovala..
Ruce cestou předběhly ústa, cíleně se po bocích vyhnuly zadečku a stiskly boky. Nejdříve lehce, bázlivě. Po chvíli však tlak zesílil a líbání ustalo. Stisk opět povolil a ruce se přesunuly na bříško. A zase zpět k bokům. Hladily její kůži, jako něco nikdy nepoznaného. Jako něco vzácného. Stíraly kapky křišťálu. Životodárné vody. Dvě ruce, dva poutníci na nekonečné cestě. Chvíli její kůži tiskly, chvíli ji šimraly..
Kdosi ji začal opět líbat. Polibky začaly těsně pod zadečkem, pokračovaly přes něj, výše na bedra, cestičkou po páteři až k lopatkám, zátylku.. Přitiskl se k ní.. Roztřásla se. Jeho kůže byla vroucí. A jeho mužství ji tlačilo do beder.
Hladil jí ňadra a líbal na krku. Sál její kůži, jako novorozeně matčin prs. Podlamovala se jí kolena... Byla jako hadrová panenka. A přitom ji jakási síla napínala jako lanko. Nedovedla se ovládat.. Pevně uchopila jeho ruku a posunula ji ke svému klínu. Ruka laškovně pohladila chloupky a vrátila se zpět na podbříško. Její ručka žadonila a hladila tu jeho. Říkala: níž.. Vydej se na cestu do údolí.. Ale poutník jí tu radost ještě nechtěl udělat. Nemuč mě už.. naříkala drobnější a pak se vydala nahoru, kde zajela do jeho vlasů. Začala laskat jeho kůži na krku. Na tváři.
A pak konečně.. Nečekaně se jeho prsty začaly dotýkat jejího klína. Projela jí nepředstavitelná vlna vzrušení. Kolena se podlomila, až málem upadla. Ale nemohla k zemi. On ji držel pevně a ona věděla, že se jí jen tak nevzdá... Náruživě se dožadoval hloubkové kontroly v jejím údolí.. Jeho mužství se třelo o její tělo. Líbilo se jim to oběma...
Uchopil ji za ramena a opatrně naznačil pohyb směrem od sebe. Pochopila. Předpažila a opřela se o protější zeď. Vypnul vodu. Nehty jí přejel po zádech, až ji zamrazilo, prohnula se a povystrčila zadeček. Přesně to si přál. Uchopil ji za boky a jeho mužství se zprvu lehce dotknulo krásy pod sebou. Hladil ji svým přirozením a ona se těmi dotyky nechávala unášet do jiné dimenze.. Do světa bez času a prostoru. Do světa nekonečné vášně a rozkoše...
To se přece nedá vydržet! Kňourala jako malé štěně, co se zaběhlo neznámo kam od domova. Tiskla se k jeho klínu, ale on se stále držel zpátky. Byla jeho a on si ji chtěl pořádně vychutnat.. ,,Prosím..." špitla...
Pomalu do ní vnikl a chvíli zůstal nehnutě uvnitř. Vychutnával si sílu spojení. Ona si užívala pocit naplnění.. Když se pak začal pohybovat, vycházela mu vstříc jako nikdy nikomu dřív. Jakoby si četli myšlenky. Jedno tělo. Jedna duše. Už dávno se nesnažila tlumit své vzdechy. Nedokázala to. Poutník opět našel záplavu chloupků jež obrůstala ono údolí slasti a její ručka nevědomky zaryla nehty do jeho druhé ruky. Prohnula se jako luk... Nevěděla o sobě. Salva omračujících pocitů jí projížděla tělem světelnou rychlostí...
Vracela se zpět a v kolotoči doznívajících reakcí svého těla pocítila, jak jeho chlouba opouští její lůno a záda jsou zkrápěna něčím příjemně teplým.
Opět zapnula sprchu. Otočila se a padla mu kolem krku. Byl to On... Jejich polibky byly projevem lásky nanejvýš upřímné...
Vypotáceli se ze sprchy a vzájemně si stírali krůpěje vody ze svých těl osuškou... Ztratili se spolu do ložnice, ani nevěděli jak..
Den to byl opravdu náročný.
N.v.M.


(Chci se ztratit do ložnice...)