Je to asi tak plus mínus děvet deset let, co mi jedna sotva sedmiletá holčička řekla, že má svého tatínka nejradši, když je opilý... To je prý nejhodnější. Bylo mi zhruba tolik let, co jí, ale tohle jsem zkrátka nedovedla pochopit. Vybavil se mi opilý muž, který se sotva drží na nohou, neví co mluví a chová se zkrátka poněkud neadekvátně. Opilost se mi hnusila nejvyšším možným způsobem a abych se přiznala, měla jsem v té době z opilých lidí dokonce i jakýsi strach. Můj tatínek domů totiž z pravidla opilý naštěstí nechodil. Je sice fakt, že jednou, dvarát do roka se vrátil domů, například z nějaké oslavy, trochu přiopilý. Ale bylo to sotva dvakrát do roka, tudíž s alkoholismem neměl nikdy nic společného... Stále to však nic nemění na tom, že výrok oné holčičky jsem nepochopila už tenkrát a ani teď jej nechápu. Možná byl na ni nebo její maminku táta zlý, možná jí bez kapky alkoholu ubližoval, možná zkrátka nic jiného nikdy nepoznala a tak jí to přišlo normální...
Zrovinka včera jsem tuto holčičku, dnes již tedy slečnu (i když by se o tomto oslovení dalo dlouho polemizovat), potkala.. Z levé strany ji držel kluk kolem pasu, z druhé strany se k ní lepil druhý ,,výrostek" a oba měli svým chováním do gentlemana velice daleko. Jeden z nich držel v ruce láhev vína a ona s cigaretou v ústech nechávala si předkládat nestydaté návrhy od obou dvou... Upřímně? Styděla jsem za tu holku, i přestože s ní vlastně již několik let nemám co dočinění.
Pár let zpátky jsem ji chodívala doučovat. Někdy z matematiky, jindy z angličtiny. Dělala jsem to, protože její školní výsledky byly opravdu nevalného charakteru a vizitka její rodiny byla poněkud bezútěšná a pro mě nepochopitelná, děsivá...
Vlastně by mě včerejší setkání ani nemělo překvapovat, nejspíš se dalo něco takového očekávat, slečna byla prostě vychována poněkud volnějším a ne zrovna vzorovým způsobem... Jakýsi vzorek pro výchovu našich ratolestí vlastně neexistuje, jelikož jsme každý z jiného těsta a to, co na jedno dítě platí, u druhého by se mohlo minout účinkem. Zcela pochopitelná a jasná fakta.
Jen mě zamrzelo, že se ta slečna třeba ani nepokusila být jiná, lepší, než její rodiče.. Je to škoda, i když ona se tím asi nezaobírá, protože na svém způsobu života nevidí nic špatného. Jsou to jen mé dohady, ale možná na nich něco bude...

Co si o tom myslíte vy?
N.v.M.


Podle mě jí to přijde úplně normální chování, jelikož se s tím setkává od narození a nesnaží se namáhat popřemýšlet o tom, jestli tomu není náhodou jinak. Někomu to prostě nedochází a nedá se s tím nic dělat, když na to sám nepřijde. Jsem toho názoru, že kdyby jí na to někdo upozornil, vůbec by na toho dotyčného nedala a šla si dál vlastní cestou. Ale kdo ví?! Třeba na to někdy přijde...