Přestalo pršet. Její neklidná dušička se rozhodla rychle. Vyběhla do blížícího se soumraku, svoje věrné, kteří na ni sem tam upřeli bezelstná očka, při sobě. Nevěděla ještě, kam se vydat, nepotřebovala to vědět. Kroky samy vybíraly cestu, kterou už stejně znala. Šeď oblohy je konejšivě vzala pod svoje křídla. Dívka nemohla spustit oči z tmavé klenby, kde příběhy rozvíjely svůj děj, oblé stíny se objevovaly a zase mizely v barvách tak uklidňujících. Minuli Strážce, už je znal, náležitě na sebe upozornil. Pousmála se, zamávala mu, Tři opětovali jeho pozdrav. Ač tiše, začaly padat kapičky. Znovu se usmála a zpívajíc si, vydali se dál, nebi vstříc. Její zpěv se nesl krajinou. Najednou však utichl, všichni zbystřili. Odezvou uslyšeli bujarý smích a halas hlasů, kohosi. Snad dole, pod strání? Čert ví. Uši Tří byly vztyčené, ale těžko mohla vědět, co věděli oni, co se jim honilo hlavou. Zrychlila krok. Na rozcestí sešli z cesty, dál stoupajíc blíž a blíž krásnému, šedivému jezeru. Kapky jemně hladily její rozpálenou tvář, téměř neslyšné našlapování zanikalo v ptačím zpěvu, který doprovázelo jen cinkání známek. Poslední vrcholek se před nimi zjevil ve své kráse, obklopen zelení větrem rozvlněných se stromů. Podívali se na sebe, s očekáváním v očích se rozeběhli nahoru. Zastavili se až u srázu. Deštík zkrápěl širou krajinu, kam až jejich oči dohlédly, tvoříc svými pramínky mlhu, vznášející se nad poli. Zahleděla se do dálky, hladíc heboučkou srst přátel. Její myšlenky se ubíraly všemi směry, vzpomněla si na příběh. Věděla, že má pravdu. Moudrý Rafiki. "Žije v tobě."
Vstala, podívala se na srnky, přebíhající zelenou louku. Přála si, aby Někdo, za čas stanul na jejím místě, uvědomil si, co teď věděla ona.
Otočila se čelem k městu. Jeho zvědavé, duhové oči tiše pableskovaly v dálce. Uslyšela zvon. Připozdívalo se. Následovala Trojici, aby Ti, co je mají rádi, neměli strach. Tma je mile zahalovala svým závojem ze sametu, přijímali ji s vděčností. Vítr zesílil. A oni byli šťastní.
Dívka a vlci.
i.


Tak tohle bych vážně nečekala... prý náhoda... no není náhoda, to je mistrofský dílo!!! Děkuji moc za tyhle příběhy... dodávají duši mír a klid...