Něco pro potěšení, pro zamyšlení od mé drahé sestřičky... Od člověka, který pro mě znamená tolik, že to snad ani slovy nedokáži vyjádřit.. Mám Tě ráda, bludičko... A děkuji za to, že jsi...
Siriózně
Ticho. Až příliš nezvyklé, ve změti lidských zvuků. Jen ševelení malých ruček, tělíček listů, stromů, povídajících v tichu.
Zavětřila. Přešlápla a levou vykročila vpřed. Nikdo neslyšel její kroky, našlapování sametu. Světla pouličních lamp zanikala v černé noci, z obsidiánů skládané. Závan vůně, pachu jí tak známého.. Viděla ji znovu. Bílé kvítky, ve vlasech jí sedíc, mlčely s ní, okouzlující svou vůní. Vánek si pohrával s pramínky vlasů, unášel je na svých křídlech vstříc bílému měsíci v dálce. Zachvěla se vzrušením. Svoje hluboké černošedé oči na ni upřené, tiché zakňučení uniklo jí z úst. Byly si tak blízké.. A přesto nedosažitelné. Jedna druhé. Viděla nepatrné škubnutí jejího těla, záblesk modrošedých kamínků zaplál silně jako plamen.
Pozvedla svoje oči, k Siriovým. "Ať do snů Ti voní," zašeptala. Ve vteřině zmizela, lehce a neslyšně, jako její stín.
Pak srdce zvonu desetkrát oslavilo život..
i.


No tak to teda koukám... prý "Neumím se vyjádřit slovy, vždyť je to naprostá senzace, tohle by nezvládla naše češtinářka ani kdyby chtěla... no super!!!