
Nivšem (aneb báseň o ničem a o všem)
7. dubna 2008 v 16:19 | Nympha | Poezie (či spíše pokus o ni)Slaná slza stéká po líci jako odpuštění.
Hořká vzpomínka na to, co bylo a už není.
Sněhová vločka se ztrácí sama ve svém snění...
Příliš vroucně si přeje nechť Slunce to změní.
Smůla, říct by se chtělo...
A nemyslet chvíli, co by se dělo,
až Slunce rozpustilo by její tělo,
jen proto, že by to chtělo...
Kvítky heřmánku vločka na louce hladila,
když do proudu nitek stříbrných hleděla.
Z kalíšku něžností motýlkům upila,
než v noci ji měsíční záře zchladila...
* * *

N.v.M.
Komentáře
Taky bych chtěla umět psát verše. Tak aby dávaly smysl. Pár rýmů sice dohromady dám, ale ty smyl nedávají. A když už jo, tak je to pěkně primitivní smysl.
Je to fakt pěkný...
jarní kabátek sluší! :)
verše jsou krásné, obdivuji tě, že to tak dokážeš :)
moc pěkný, moc chválím a tiše závidím..... taky bych chtěla umět takhle psát verše...ale každému nemů¨že jít všechno


Krása, nádhera, skvělý...