close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kopretiny

12. dubna 2008 v 21:21 | Juliusz Slowacki |  Nevšední almara
Rád bílé lístky kopretiny plané
jsem trhal, říkal roztoužená slova,
rád pověděl jsem lidem zas a znova
a stokrát říkal, že se rádi máme.
***
Rád v álejích jsem bloudil pod lipami,
s kytičkou v ruce - úkradkem se díval,
otrhávaný kvítek odpovídal:
miluješ mě - a nesmírně, má paní...
***
Když ke sporům se u nás schylovalo
a v smíření nám lidé zabránili,
vzpomínáš, milá, jak ten kvítek bílý,
jeden děl: ne - a druhý: jenom málo.
***
Dneska samotný a bez naděje zcela
po skalách bloudím, všechny moje žaly
splynuly v kvítek kopretiny malý,
jež květy z rodných luk mi připomněla.
***
Otrhal jsem ji - modrem zasvítila
až k jezeru od skály, kde jsem seděl;
poslední lístek mi pak odpovědělm
že mě máš ráda nad své žití, milá.
***
***
(omlouvám se, kopretiny na skladu nemám...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivča Ivča | 16. dubna 2008 v 15:30 | Reagovat

Nádhera... snad jako vždy... to Ti k tomu psát... asi raději mlčet...

2 Nympha von Moonthorn Nympha von Moonthorn | E-mail | Web | 18. dubna 2008 v 21:05 | Reagovat

Mlčet? Proč mlčet....? I slova jsou někdy potřebná... Jinak aby nedošlo k mýlce, je to báseň Juliusze Slowackeho ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama