6. února 2008 v 20:34 | Nympha
|

Jakmile Margareta otevřela dveře, upřel se na ni pohled tvrdých nepřátelských očí, které patřily černovlásce s drzým výrazem ve tváři a s černou koženou minisukní sahající sotva pod zadek,,Zavolej mi Derecka!" štěkla, přežvykujíc u toho žvýkačku, co následně vyplivla na trávník. ,,Co mu chceš?" nasadila Margareta výhružný ostrý tón a nedůveřivě si měřila onu vetřelkyni ve vyzývavém oblečku. ,,A co je ti potom? Já chtěla zavolat Derecka a jelikož ty budeš asi nějakej poskok v tomhle domě, tak máš držet hubu a zavolat mi ho." To bylo příliš… ,,Co si myslíš? Ty.." ,,..Marge? Kdo je tam?" z chodby se ozvaly kroky. Jak jinak než Dereckovy. ,,Leticie?!" vykoukl zcela nečekaně zpoza Margarety, která o krok ustoupila. Ona nadmíru drzá osoba vyloudila na rtech odzbrpjující úsměv a svůdně mrkla svými dlouhými řasami. Pohled slečny jmenované však na Derecka očividně neplatil. ,,Co tady sakra děláš?" to opravdu neznělo příliš okouzleně… ,,Něco mi dlužíš, zlatíčko, le sestřenku nech doma, ano?" opovržlivě pohodila hlavou směrem k Margaretě. ,,Tak hele, tohle není žádná moje sestřenka, ale moje přítelkyně." Objal Marge kolem psau a přitáhl si ji k sobě, ona dívajíc se na rychle se měnící výraz v Leticiině tváři spolupracovala, ač to bylo pro ni nečekané. Přivinula se k Dereckovi. ,,Ale to byla sázka, ty pitomče!" ,,Organizoval to Max, tak si to s ním běž vyřídit a neotravuj. My tu máme s Marge ještě něco na práci.." jeho lišácký úsměv byl nanejvýše provokujícím. Zabouhnul Leticii dveře před nakrčeným nosánkem, zmohla se jen na hloupé ,,Ale…" poté vztekle kopla do vstupní branky ,,Margaret! Taková …. husa!"

,,Tak já jsem tvá přítelkyně? A odkdy jako?" trochu nedůtklivě s od něj odtáhla. Malinko zaváhal ,,Od teď?" na odpověď nechtěl čekat, možná se jí trochu bál? Zase jí byl až nebezpečně blízko. Pomale se začínala topit v hloubi neklidného oceánu. Modř jeho očí jako by bylo ještě temnější… I přesto nepatrně couvala. Najednou však neměla kam. V úniku jí bránily domovní dveře. Vždyť vlastně ani utíkat nechtěla.. Políbil ji. Nejdříve pomaličku a něžně, ale po chvíli začaly být jeho polibky naléhavější a jeho jazýček si začal klestit cestu k tomu Margaritinému. Dereck si najednou připadal, jako by nikdy nic podobného nedělal, ačkoliv to nebyla pravda... S Margaretou bylo všechno tak jiné.. Intenzivnější a nové. Hladil ji po bocích a vnímal její nejdříve letmé doteky na svých prsou a krku. Když mu její ruka zabloudila do vlasů, rychle se odtáhla.. ,,Počkej.." tázavě na ni pohlédl ,,…co jsi myslel tím, že máme ještě něco na práci?" ,,No prostě nějakou práci.." Zazubil se Dereck a popadl ji do náruče. ,,ááá..co blbneš?" vypískla Margareta a nic podobného nečakajíc začal se smát ,,Pusť! Já chci na zém..!" ,,Tak pozor, vážená, právě si odnáším princeznu do svých komnat. Já jsem teď totiž drak, aby bylo jasno!" to Marge rozesmálo ještě víc. Na druhou stranu samým smíchem ani nemohla vzdorovat a tak se přestala dožadovat svého spuštění na pevnou zem. ,, co když princezny nemají rády ještěry? Drak je přece přerostlej okřídlenej ještěr." ,,Tak tě budu muset unýst dřív, než se stihneš ubránit." A už s ní běžel po schodech nahoru do svého pokoje….
To be continued...
N.v.M.
Jůůůů :) Úžasný probuzení s takovým závěrem, hned se mě líb zubí na pana šéfa :) Moc pěkný Nymphi, těším se na pokračování :)
Ta Letic se teda musela tvářit