5. února 2008 v 19:49 | Nympha
|
Bůh... Zkouším se ptát lidí, kdo je to, a marně hledám odpověď, jež by mě dostatečně uspokojila. Pátrám v lidských pokoleních, dějinách, ideologiích, ale stále nenacházím to, co vlastně hledám... Proč zrovna on? Proč v něj lidé věří?
Řekli byste: jedno náboženství = jedna a táž víra = stejný důvod proč věřit... Není tomu tak. Každý z těch, kdo v Boha věří má jiný důvod a dává mu tu něco jiného... Avšak ať už jsou to katolíci, pravoslavní, protestanti nebo třeba kališníci, jistě mají ještě něco kromě stejného Boha společného.. Málokdy (respektive nikdy) neztrácejí naději a to je velký dar a vždy je to posune dál.. Jednou mi někdo řekl: ,,...jen prostě víra je o tom že žiješ pro druhé lidi umíš se rozdat.. užíváš si ten život a ne že ho zatratíš pro nic za nic.. věříš v boha prosíš ho o něco nebo naopak děkuješ.. možná bůh je možná není ale každopádně i kdyby nebyl tak ti to strašně pomůže v těžkch chvílích že nejsi tak sama.. že víš že někoho máš komu můžeš všechno povědět opřít se o něj :) a pokud ti můžu říct z vlastní zkušenosti mě to pomáhá opravdu hrozně moc :) ... " stejný človíček mi pověděl i tohle: ,,...... že jakoby nevíme jistě jestli Bůh skutečně je ale vpodstatě nám pomáhá už jenom to že se modlíme a tím si jakoby psychicky pomůžem. A jestli Bůh je doopravdy tak je to super no ;)...."
Někdo jiný by mi na otázku, proč v něj nevěří, odpověděl: ,, ...Nevěděl jsem jestli věřit. Nevěděl jsem proč věřit. Pátral jsem a hledal k němu cestu.. Když mi bylo hodně zle, začal jsem volat o pomoc. Prosit ho aby mi pomohl, i když mi přišlo sobecký prosit ho, aby pomohl zrovna mě, když je na světě tolik lidí v nesnázích.. Začal jsem doufat, že mi pomůže. Zkoušel jsem se nějak instinktivně modlit.. Instinktivně proto, že neznám žádné modlitby a také proto, že jsem to nikdy dřív nedělal.. Začal jsem doufat, že bude líp. Že on mi pomůže, když jej budu vzívat.. Ale ne, pak přišlo ještě pár větších ran osudu. A i přesto, že jsem si myslel, že mi tnkrát, když jsem ho začal prosit, je nejhůř, teprve až potom jsem si sáhnul na dno.. Možná proto jsem jej zase opustil.. Vlastně jsem jej asi nikdy nenalezl.. Nevím, nejsem si jist.."
Někteří lidé říkají, že by nemohli být křesťané, kvůli tomu, co se dělo v historii (např. hony na čarodejnice

atd..), ale ti,kteří to říkají, by se měli zamyslet nad tím, co se děje nyní například v Iránu, Palestině a někde tím směrem (omlouvám se, zeměpis mi nikdy nešel)... Že by lidský nepokoj? Teroristické útoky? Války, ať už mezinárodní, nebo mezikomunitní..? Ano, je to v podstatě to stejné, co se dělo v Evropě ve středověku, jenom je to jiná doba a jiné náboženství.
Když už lidé naleznou svou víru, měli by se naučit respektovat víru druhých...
Já osobně jsem, co se týče náboženství, člověk nezaujatý, protože nejsem vyznavačem nějaké konkrétní víry. Jediné, co mi vadí, jsou fanatici (kteréhokoliv náboženství) ... Zastávám názor, že je hezké v něco věřit, ať už je to Bůh, jeho jiná obdoba, spasení nebo třeba jen víra v dobré konce, pokud ten onen, kdo věří, nevnucuje svou víru někomu, kdo si k ní sám nenalezne cestu.... Mám ráda svobodu a dle mého mínění si každý musí najít svoji cestu, pokud chce...
N.v.M.
Nááádhera!!!