26. prosince 2007 v 21:22 | Nympha
|
Spalující touha ji nutila jít dál.. Byla již promoklá na kost. Ledový déšť ji bičoval po rozpálených lících a obnažených ramenech, avšak místo toho, aby její touhu po jeho dotecích tišil, její tělo se pod přívalem ledových kapek vody stávalo lačnějším a lačnějším po dotecích oněch krásných velkých teplých dlaní... Dala se do běhu. Potemnělá ulice jí připadala nekonečně dlouhá a cizí. Běžela přes kaluže s dlouhými šaty vykasanými vepředu nad kolena, aby se jí tolik nepletly pod nohy, a zadní lem šatů za ní vlál jako třepotající se křídla motýlů… Konečně doběhla tam, kam ji žár jejího srdce táhl. Stiskla zvonek a se zatajeným dechem chvíli posečkala…
Ticho…
Pravda, bylo těsně před půnocí a v domě se nesvítilo…
Konečně! Konečně zaslechla zpoza dveří kroky. Ty svižné dlouhé kroky, které tak milovala…
Otevřel dveře a zůstal nevěřícně zírat na obrázek, jenž se mu naskytl. V měsíční záři tam stála Ona. Na mokrých dlouhých vlasech závoj z dešťových perliček, oblečena v dlouhých splývavých šatech, jež jí deštěm přilnuly na rychle se zvedající a klesající hrudník. V očích jiskřičku touhy. ,,Já sním…" vydechl úžasem... Usmála se a položila mu prst na ústa ,,Nic neříkej." Rychle za sebou zavřela dveře a využila jeho překvapení. Přisála se mu ústy na jeho rty... Tak dlouho jej nelíbala... On jaksepatří neprotestoval a polibek hned opětoval. Až když ucítila teplo těch rukou, po kterých tak toužila, na svých prokřehlých ramenech, uvědomila si, jak je promrzlá a roztřásla se. Vzal ji do koupelny a začal ji pomale a opatrně vysvlékat z promočených šatů. Zatímco ji jemně utíral do osušky a neopomněl přitom jediný kousíček jejího těla, ona si pohrávala s jeho vlasy a občas, když byla přilěžitost, jej políbila na krk…
Zabalil ji do měkoučké osušky a popadl do náruče. Neprotestovala jako jindy. ,,Lásko, co Tě to napadlo?" ptal se jí zatímco ji odnášel jako malé nemluvně v náručí do svého pokoje. Místo odpovědi jej pohladila po tváři a políbila na líci. Pokládal ji na postel a ptal se: ,,Jsi promrzlá, udělám ti čaj, chceš? Zahřeje tě.". Usmála se a zavrtěla hlavou, jednou rukou jej objala kolem krku a druhá jí zabloudila do jeho vlasů. ,,Ty mě hřeješ." Neodolal a políbil ji. Jednou, dvakrát, třikrát… Až se jejich jazyky proplétaly jako dvě stébla trávy pohupující se ve větru… Sotva se jejich ústa rozpojila, sladce se na něj usmála. ,,Pomiluješ mě?" . Poté jí osuška sklouzla z ramen…
N.v.M.
Co říct? Nádhera, s Tebe něco bude... ehmmm, je:o)