close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Část X.

22. prosince 2007 v 20:34 | Nympha |  Dereck Wolfangh Antonio von Montherack
Netušil z jakého důvodu, ale náhle mu události již dávno zapomenuté vyvstaly před očima, jakoby se snad právě před chvílí udály. V myšlenkách začal proplétat přítomnost s minulostí… Leonardo a Margareta? Její strýček? A on dědicem…? Jakým dědicem? Čeho?
Chvíli šel zpět po kolejích, ale za za moment z nich sešel a vydal se k řece. Nějak ho přešla nálada hrát si s ostřením či kompozicí v hledáčku fotoaparátu, což u něj bylo navýsost neobvyklé. Šel jako tělo bez duše a Slunce začínalo hřát. ,,Vždyť už je vlastně jaro. To je strašný, jak ten čas letí…Nikdo ho nemůže zastavit…A pak, že perpetum mobile neexistuje…" přemítal a jeho kroky se postupně stáčely zpět k domovu. Však již bylo na čase se vrátit, mohlo být něco k poledni.
Leonardo se z domu vytratil něco kolem patnácté hodiny. Nebylo to nic zvláštního a Dereck si toho všimnul až když zjistil, že v garáži chybí otcovo auto. Nebál se mluvit s Margaretou v otcově přítomnosti v domě, ale zkrátka se týž den z nepochopitelných důvodů poněkud zdráhal prohodit s ní byť jen pár obyčejných slov. Proč? To nevěděl a nenamáhal se hledat odpověď.
,,Jak je ti?" Margareta se s překvapeným výrazem ve tváři odvrátila od knihy. ,,Dobře." Mírně pohodila hlavou a snažila se při tom tvářit, jakoby vše bylo v nejlepším pořádku… A také, že bylo, alespoň na první pohled určitě. ,,Tak mě napadlo.. Nechtěla by ses jít třeba na chvíli projít? Myslím, že to tady moc neznáš, ne? Tak bych tě tady mohl provést.." Jak ráda by řekla ano, ale večer respektive na šestou hodinu večerní měla domluvenou schůzku s Leonardem u Černého jezdce a tam jít bezpomínečně musela. ,,Ráda bych šla, ale mám domluvenou schůzku s jednou známou. Kdysi se sem odstěhovala a od té doby jsme se neviděly, tak třeba někdy jindy.." ,,Škoda." Dereck se snažil působit na Margaretu lhostejným dojmem, ale evidentně se mu to příliš nedařilo….
,,A co to vlastně čteš?"změnil rychle téma a posadil se k ní na gauč. Margareta zavřela knihu a ukázala mu její přední stranu. ,,Ve víru vášně… Jo, tak to musí být určitě zajímavý počteníčko.". Obdaroval ji šibalským úsměvem. Náhle u ní seděl tak blizoučko až se jejich těla lehce dotýkala. Objal ji kolem ramen. ,,Dneska dopoledne jsem se byl podívat k řece. Je tam pěkně, někdy tě tm vezmu, když budeš chtít. Jen si to představ… Kvetoucí stromy, šumící splav, zpívající ptáci…" Měl nádherně melodický a uklidňující hlas, když takto vyprávěl.. Nohy jež měla překřížené před sebou si složila vedle sebe a hlavu si opřela o jeho hruď. Dereck nasával omamnou vůni jejích vlasů a pozvolna se jí nechával unášet až mu pojednou došla slova. A tak tam jen tak tiše sedil a on ji hladil po paži. Po pár okamžicích se Margareta znenadání sesula do klubíčka a položila si hlavu na jeho klín. ,,Když jsem byla ještě malá a Josh nebyl doma, lehávala jsem mamince takto na klíně, říkávala mi pohádky.. Ona uměla nádherně vyprávět. Vyprávíš skoro jako ona… Když mi umřela babička, maminka mi řekla, že dobří lidé se vracejí zpět v podobě jiných hodných osob. Střípek něčeho, co měli se dostane do někoho, kdo nám kdy bude blízký..Pak maminka umřela… Vyprávíš zrovna tak pěkně jako ona, i když neříkáš pohádky… Promiň.. Je to hloupý, ale..Cítím to tak.." ,,Není to hloupý… Taky už nemám maminku…" při těch slovech mu tělem proběhla vlna neklidu, snad ona vzpomínka…
Margareta se natočila tak, aby mu viděla do tváře a chvíli ji pozorovala. Její výraz se jí zdál neklidný a zadumaný. Za moment se otočila docela. Pohladila jej po tváři a zvedla se až skoro do polosedu. Dereck pokrčil nohu, aby jí mohl podložit záda. Vpíjeli své oči jeden do druhého. Tak hluboký nekonečný a vroucný pohled… Naklonil se k ní ještě blíže a bříšky prstů odhrnul neposedný prámínek vlasů, jenž jí spadl do obličeje. Jeho prsty si hledaly cetičku od čela přes líce.. Putovaly po bělostné kůži na jejím hrdle… Nechávala se unášet něžnými doteky na její rozpálené kůži a slastně přivřela oči. Na to Dereck čekal. Měkce se dotkl svými rty těch jejích a jemně přes ně přejel špičkou jazyka. Věděl, že teď je jeho, když … ,,Crrr-crrrr" Margareta se mu vytrhla z náruče jako vyplašené ptáče, jež překvapil výstřel z brokovnice a ono nyní zběsile odlétá do bezpečí. Někdo stál za domovními dveřmi a nezbývalo než jít otevřít.
To be continued...
N.v.M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majky Majky | Web | 22. prosince 2007 v 20:47 | Reagovat

Moc moc moc se omlouvam za reklamu ... ale nechtěla by si se přihlásit do "Miss blog " ? Vyhrávají včichni =) skvělje design !

2 Linnette Linnette | Web | 1. ledna 2008 v 20:57 | Reagovat

Juj.. no moc hezké =) Hltám slovo za slovem =o) a čekám na další pokračování, na které se děsně těším =oD

3 Nympha von Moonthorn Nympha von Moonthorn | E-mail | Web | 9. ledna 2008 v 9:16 | Reagovat

Milá Nikol :). Budu se snažit přepsat pokračování, co nejdřív, bohužel času teď nemám moc, takže nev¨ím kdy to bude ;o). Každopádně budu se snažit. Hezký den přeji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama