close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Část VIII.

11. prosince 2007 v 20:37 | Nympha |  Dereck Wolfangh Antonio von Montherack
,,Mami? A proč se někdy nepodíváme za ten plot? Já bych tam strašně chtěl.."
,,Ale Derecku..To přece nejde, jak by ses tam asi tak chtěl dostat? A vůbec je to jistě soukromý pozemek…"
,,Tak půjdeme podél plotu a někde se určitě najde díra, kterou prolezeme..Prosííím…"
,,Ne, už jsem řekla, že ne..To se prostě nedělá!"
,,Ale já tam chci!"
,,Ale já ne." Řekla nekompromisně Dereckova máma a otočila se zády k továrně. Dereck chvíli váhal, ale pak se poslušně připojil k mámě a vydali se po kolejích na druhou stranu. ,,Maminečko?..." chtěl to zkusit ještě Dereck. ,,Nene" zarazila ho Meryly ,, a vůbec, co bychom dělali ve staré, opuštěné továrně? Už o tom nemluv a pospěš, když půjdeš rychleji, stihneme ještě zajít na zmrzlinu." Dereck při zmínce o zmrzlině zbystřil a tvářil se, jako by na továrnu dočista zapomněl. Nebylo tomu však tak.
Druhý den po škole oznámil Leonardovi malý chlapec - jeho syn Dereck, že si jde hrát s kamarádydo parku. Leonardo nic nenamítal a svého syna s malou připomínkou, aby byl v čas doma, pustil ven. Dereckovým úmyslem však nebylo v žádném případě jít si hrát s kamarády do parku, nýbrž jít za dobrodružstvím..Do staré továrny..
Když došel po kolejích k jisté železné bráně, zamířil doleva. Šel podél plotu a opravdu po chvíli našel díru, kterou se protáhl dovnitř. Vůbec netušil, co by tam mohl naleznout. Zkrátka si připadal jako hrdina z nějaké detektivky. Velikán, který se nebojí. Ach ty klukovské sny… Obrovská vybetonovaná plocha a na konci kolejnic jakési železné konstrukce, o nichž neměl Dereck nejmenší tušení, k čemu by mohly sloužit, a tak je pouhopouze obešel. I přesto, že si myslel, že je tam naprosto sám, tak našlapoval lehce, jako šelma číhající na svou oběť. Došel až k postraním dveřím do budovy a užíval si pocitu neskonalé svobody a vítězství, že může vkročit potají dovnitř.
Dveře zavrzaly a Dereck za ně strčil statečně svou klukovskou hlavu plnou bláznivých nápadů a nahlédl do tmavé místnosti, která již na první pohled působila úplně opuštěně. Ačkoliv si to nechtěl připustit, začínal mít strach. Ostatně jako každé malé dítě... Posvítil si baterkou do útrob továrny a spatřil tmavé, špinavé a oprýskané, holé stěny a na zemi pár starých letáků a papírů, které tam nejspíše zavál vítr dávno neprosklenými okny. Jakmile se jeho hlava ujistila, že v místnosti opravdu nikdo není, vstoupil úplně. Prošel místností směrem k dalším dveřím, které však nebyly na svém místě, tedy zasazeny v patentech, nýbrž ležely na zemi v tom nepořádku, a dostal se do jakési chodby, podél niž bylo pět dveří, z čehož dvoje otevřené a ostatní nikoliv. Chlapec náhledl do prvních místností. Byly prázdné.
Venku začal foukat studený vítr a obloha se setměla. Schylovalo se k bouři. První kapky dopadly vyskleným oknem na špinavou podlahu jedné z místností. Dereck se otřásl zimou, opravdu se znatelně ochladilo. Co naplat… Bude muset počkat až přestane pršet, napadlo ho.
Chodba končila železným schodištěm, které Derecka neuvěřitelně lákalo. Co se asi skrývá tam nahoře? Jen holé špinavé stěny, nebo snad dokonce nějaké ,,užitečné" harampádí? Kdyby tam našel třeba pár starých židlí a tak podobně, tak by přece nikomu nemuselo vadit, kdyby si tam s kamarády udělal klubovnu. To vlastně vůbec nebyl špatný nápad…
Budova sestávala z přízemí a z tří pater. Chlapec se zastavil hned v prvním patře, bylo velice podobné přízemí, až na to, že zde byly všechny dveře zavřené. Tedy až na jedny...
To be continued...
N.v.M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama