23. října 2007 v 14:51
|
Najednou si připadala v tom malém městečku úplně sama. Vlastně jí náhle nepřipadalo ani tak malé,

naopak jakoby se zvětšovalo a ona se v něm začínala ztrácet. ,,Hloupý pocit." proběhlo jí hlavou, ale svůj loudavý krok nezrychlila. Neměla kam spěchat. Na její žhnoucí tváře dopadla první ledová kapka. A za ní další a další. Znatelně se ochladilo a ona citíla, jak jí zima prolézá až na kůži. Schovala si ruce do kapes, aby je malinko uchránila, alespoň před tím ledovým deštěm. Vlastně už jí ani nepřišel tak ledový, jak byl. Bylo jí to jedno... Přestala jej vnímat.

Ulice byla prázdná a obloha nepřirozeně tmavá. Nikde nebylo slyšet dětský smích ani hašteřivý rozhovor místních postarších dam, které nikdy nenechají na nikom nitku suchou. Možná by v tu chvíli uvítala i nějaké to jejich pomlouvání, jen kdyby v té ulici nebyla tak sama. Ale ona přece nebyla sama... Vytáhla ruce z kapes a levou rukou objala zápěstí té pravé, stejně jako již mnohokrát předtím. Dotyk náramku, jenž jí byl darován, ji zahřál u srdce. Vždycky se jí udělalo lépe, když jej mohla tisknnout. Jako by jí ta osůbka byla blíž.. ,,Kdybys tu tak byl se mnou..Co by se asi dělo?" Zvednul se vítr a přihrál jí vlasy do tváře. Opět pocítila, že je jí vlastně zima. ,,Bylo by mi teplo.. Bylo by mi krásně..Já vím... Však zase bude.." Konečně přidala do kroku a zamířila rovnou domů.... Však již bylo na čase...
N.v.M.
Krásný.. Baruško, to jsi malovala Ty?