close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Oddaná nevinnost 2.část

22. října 2007 v 19:53 |  Oddaná nevinnost
Od chvíle, kdy Kristýna opustila útulný byteček paní Hrbáčkové uplynuly zhruba dvě hodiny, když vtom se do panelového domu na Skočné začal dobývat opilý Martin. Muž vyššího vzrůstu, stále sportovní postavy, ačkoliv všechny své sportovní úspěchy měl již za sebou. A navíc.. Sportovci přece nepijí a také jsou galantní, tedy měli by být, jako každý muž k ženě, ovšem Martin si svých činů pod vlivem alkoholu nebyl příliš vědom. A sportovcem kdysi opravdu byl, teď by mohl být jedním z nejlepších, ale snad osud tomu tak chtěl, že není? Možná..
Když mu bylo 17 let, tvrdý trénink a naděje, jež do něj vkládal jeho otec ho dostala až do jednoho velmi prestižního fotbalového klubu kdesi v severním Německu. A tak tedy zanechal studia na chemické fakultě a prakticky se odstěhoval do Německa, kde dva roky hrál a velice tvrdě na sobě pracoval. Domů se vracel jednou za čtvrt roku na návštvěvu, což sevšak mělo co nejdříve neodvratně změnit.
Bylo všeobecně známo, že z něj může vyrůst světová špička. Kde byl Martin, zápas byl předem vyhrán, a tak se jednou stala taková nemilá věc... Kdosi jej srazil na motorce. Bylo to záměrné zneškodnění spoluhráče, přičemž Martin měl na vlásku. Fraktura lebky, dvojitá zlomenina pravé nohy, fraktura páneví kosti, pohmožděnina levé nohy. Když se dostal z velice kritického stavu, převezli jej do Prahy, kde ještě nějaký měsíc ležel.
Nakonec teoreticky vše dobře dopadlo. Asi po roce zotavování se byl Martin schopný sám chodit. Na hřiště se už ovšem vrátit nemohl. Dlouho se z toho nemohl vzpamatovat. Vždyť fotbal byl pro něj vším! Byla to právě Kristýna, s kterou se potkal v nějakém baru, kam ho vytáhli kamarádi, kdo mu do života vnesl opět světlo. Bylo mu s ní nádherně, dokonce se rozhodl dodělat si školu, na níž kvůli fotbalu přerušil studium. Martin Patočka - farmaceut. Vlastně to neznělo až tak špatně a práce ho opravdu bavila. Kristýna mu opravdu vnesla do života světlo, ovšem on jej zanedlouho začal nevědomky zhášet.
Od doby, kdy byl Martin na vrcholu své životní sportovní dráhy uplynulo asi pět let a on se rozhodlusadit se svou milovanou někde v Praze, zařídit si chalupu třeba na Vysočině a samozřejmě založit s Kristýnou rodinu, tudíž požádat ji o ruku. Byli svoji. Vše najednou nádherně klapalo a Martin jakoby na svá trápení dočista zapomněl. I když faktem zůstává, že ho někdy chytl splín a pak měl vztek na celý svět, či mu jeho rychlý sportovní konec občas připomněl nějaký zdravotní problém - následek ,,nehody". S Kristýnou bylo vše jiné, ona byla učiněný anděl.
Byli svoji sotva půl roku, když Martinovi zahynuli rodiče při požáru obchodního centra. Už mu zbyla jen jeho láska. Jeho anděl. Kristýna. Avšak začal pít. Nejdřív jen ze smutku, později si však začal hledat jakoukoliv záminku, proč se napít. Nedokázal přestat a domů se začínal vracet ve stavu hluboké opilosti, přičemž ho chytaly stavy nepříčetnosti.
Jednou, když jej to zase chytlo a přišel domů hodně opilý Kristýna se jej se slzami v očích zeptala: ,,Kde jsi zase byl? Proč to děláš?" Zaklaply za ním dveře jejich bytu. ,,Co jak dělám?! Ty mě bude vychovávat?! Ty, kterou odložila její vlastní matka?!"... To bolelo až příliš na to, aby se dovedla bránit. Slzy se jí začaly kutálet po tváři stejně, jako se jí později kutálely snad každý den. ,,Jenom fňukat umíš! K čemu mi jsi?! Mysllíš, že bych se bez tebe neobešel?! Rozhodně bych tu nechcípl..." váhavým ale odhodlaným krokem se k ní blížil. To bylo poprvé, co z něj měla strach. V očích měl najednou tolik nenávisti a zloby. V těch mírumilovných oddaných očích, kterým se sotva před rokem přislíbila. V těch očích, které tak úpěnlivě milovala a snažila se je ochraňovat...
,,Co se to stebou stalo? To přece nejsi ty..." vzlykala tisknouce se v koutku, kam ji svým tělem zatlačil. ,,Mllč! nemůžu tě poslouchat..Hnusí se mi ty tvoje láskyplný řečičky! Lžeš mi, ty děvko! Lžeš! Taháš se kdoví ským a děláš ze mě idiota! Ale jsi moje, rozumíš?! Jenom moje!" sápal se po ní jako vyhladovělá šelma. Jeho ruce jí tiskly hrdlo, až sotva lapala po dechu. ,,Pusť.." zasípala, ale jeho ruce nechtěly povolit. Udeřila jej svými drobnými ručkami do hrudě..Víc a ještě jednou.. Až konečně svůj smrtící stisk povolil. ,,Nikdy jsem nebyla s níkým jiným než s tebou.." plakala, ale to bylo Martinovi už celkem jedno. Seděl na balkoně a pokuřoval.. Dřív by se cigaret nedotknul a najednou zčista jasna se jeho zakaboněná proměněná tvář ztrácela v obláčcích cigaretového kouře...
To be continued..
N.v.M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iva Iva | 23. října 2007 v 17:49 | Reagovat

Tak smutný...... Přesto krásně napsaný..

2 Petr Petr | 24. října 2007 v 14:12 | Reagovat

Nemám sice moc času, ale musel jsem si to přečíst. Nedalo se to nedočíst. Nevím co na to říct......   jen jedině, že je moc škoda a smutný, že to někdy a možná dokonce mnohdy,  není jen příběh na papíře, nebo v blogu.

3 Nikis Nikis | E-mail | Web | 24. října 2007 v 17:47 | Reagovat

Krásně sepsané, ale smutné.. Těším se na pokračování =o) Hezky se mi to čte..

4 Ivča Ivča | 15. listopadu 2007 v 21:04 | Reagovat

Baruško , s tebe něco bude , ty umíš psát krásný příběhy , i když jsou smutný, tak se mi moc líběj. Měj se krásně, pápá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama