Až se tváře Tvé lesknout přestanou,
pak slzy již na nich nikdy neskanou,
a úsměv rozzáří Tvoji tvář,
nad duší vykouzlí svatozář.
Dotyk někoho vždycky Tě zahřeje
a vítr ve vlasech vytvoří peřeje.
Srdce se bláznivě roztluče,
když padám do Tvojí náruče.
Ten přenádherný cit - obdoby nevlastní,
však dnešní svět skýtá mu spoustu propastí.
Ale svítá nám naděje!
Že se svět změní...
A člověk zůstane
jen u svého snění.

From Nympha von Moonthorn to Mumuflonek :-*
Forever


Příjemné počtení, takové "vzádechmrazící", přirovnal bych Tě k devatenáctému století, romantismu. Nádhera!