4. září 2007 v 15:00 | Nympha
|
Je to asi tak pět let, co mi můj dědeček slíbil, že se mnou pojede na výlet do Moravského Krasu k propasti Macocha. Léta plynula a výlet se stále nekonal. Buď měl dědeček moc práce, nebo ho bolela záda, či měl jinou akci.. I přes to, že Macocha je od mého bydliště vzdálena asi necelých 70km, já jsem tam zkrátka nikdy nebyla...Až...
Voila! Dne 27.8.2007 se mě dědeček zeptal, kdy pojedeme na ten výlet na Macochu a zda si má vzít dovolenou ve čtvrtek nebo v pátek. Nejdříve se mi tomu nechtělo věřit. Pak mi začaly škubat koutky a s úsměvem jsem mu oznámila, že bude lepší ten pátek, tedy 31.8.2007. Následně jsem dostala za úkol do čtvrtka zjistit všechny informace o turistickém výletu (no, turistickém..:oD jelo se autem ;o) ), protože časy se přece mění, a když byl můj dědeček na Macoše, se mnou ani s mou sestrou a bratránkem se v rodině nepočítalo, jelikož mé mámě mohlo být maximálně 5let, což též znamenalo, že u propasti neexistovala žádná lanovka ani nic podobného.
Tak tedy ve středu 29.8.2007 jsem zasedla k počítači a do vyhledávače s potutelným úsměvem na tváři jsem zadala ,,Propast Macocha". Dozvěděla jsem se, co jsem chtěla, avšak mému preciznímu dědečkovi jsem toho příliš nesdělila, jelikož jsem se v podstatě jen pokochala několika fotkami, jež jsem na internetu našla.
Ve čtvrtek k večeru, když jsem byla na návštěvě u svých prarodičů, dostala jsem spolu se sestrou od dědečka kázání, že se máme teple obléci, jelikož v krasových jeskyních je zima (kdo by to byl čekal..) a spoustu dalších informací, skoro jako ve škole před prvním společným výletem... Zatímco dědeček se snažil tvářit inteligentně, já jsem mu to kazila občasnými záchvaty smíchu a babička mezitím stojíc u kuchyňské linky obalovala řízky, z čehož se mi protáčely panenky... <--- nejvíc mi na českých turistech vadí asi ten chleba s řízkem, který si vždycky vybalí :oD. ---│ Ovšem jakýkoliv vzdor proti chlebu s řízkem, mi nebyl nic platný...
Dne 31.8.2007 jsme tedy v 8:00 konečně vyrazili... Vše klapalo podle plánu, protože ,,dědeček na té Macoše už přece byl a tudíž ví, jak se tam dostat". Sestra která seděla za mnou na zadním sedadle mlčky koukala z okna a občas na mě udělala zajímavou nepopsatelnou grimasu do zpětného zrcátka, přičemž jsem se musela chtě nechtě kousnout do rtu, abych dědečkovi nepoprskala přední sklo, které měl jak jinak než krásně naleštěné. Hladce a bez problémů jsme se dostali až do Blanska, kde byla pouze navigační cedule k hotelu Macocha, což nám opravdu příliš nepomohlo. Dědeček naznal, že se musí dostat do obce Sloup, protože ta je k propasti nejblíže a tak se tedy snažil tak učinit. Jak jsme později zjistili přes Sloup jsme vůbec jezdit nemuseli a první možnou odbočku k propasti jsme minuli, jelikož byla hned na pokraji Blanska. Tak jsme tedy projeli celé Blansko a našli odbočku k obci Sloup. Projeli jsme pár vesnic a o Sloupu najednou ani zmínka. ,,Dědo? A seš si jistej, že jedeme ještě pořád správně?" Dědeček, co všechno zná, všechno ví a všude byl mi na to odpověděl, že bych se mohla teda podívat u toho autoatlasu, co ho mám u kolena. A opravdu, v ,,kapse" u dvířek auta byl zastčen stoletý (no, opravdu tak skoro vypadal :oD) autoatlas. Nalistovala jsem příslušnou stranu a zjistila, že vesnice, kterými jsme projížděli, snad v době vydání autoatlasu ještě ani neexistovaly, neboť v autoatlase nebyly zakresleny. Oznámila jsem to dědečkovi, který následně s podmračeným výrazem zastavil (možná jsem urazila jeho autoatlas :oD) a do zkoumání mapy se dal sám. Pak řekl ,,Myslím, že už tam budeme." opět se rozjel a už se zase tvářil příjemněji. Po dalších několika (neradno počítat kolika) minutách plných zatáček a kdoví čeho, jsme se dopravili až k obci Ostrov u Macochy, kterou jsme bezúhonně projeli a dostali se až na námi vyhledáváné parkoviště. Sláva! Byli jsme u cíle! Sestra vylezla z auta podivně zelená. ,, Co je? Tobě bylo špatně?" ,,No, až u konce. Trochu.." barva jejího obličeje však jasně říkala ,,Jo a kdybysme jeli ještě deset minut, tak ti hodím moji snídani za krk.."
Museli jsme čekat přes hodinu na prohlídku avšak, stálo to za to... Jeden kámen úrazu to však má, protože byla v dómech opravdu obrovská zima, fotky s krápníky mám pouze tři, všechny ostatní jsou totiž šíleně rozmazané, jelikož jsem se tak trochu třepala zimou :oD.
Cesta k propasti (foceno ze směru od propasti)
Dno propasti z I. vyhlídky
Prostě stromy, kterých bylo všude plno :o)
A důležité kořeny ;o)
A také skála, která je doslova prolezlá, nebo také podlezlá jeskyněmi s krasovými útvary.
Nahoře stalagtit, dole stalagmit (tedy snad :oD)
Anděl s hlavou v nebesích (tak je ten krápník opravdu pojmenován)
Stalagtit - Uschlý palmový list (díky Ali)
Pohled ze dna propasti
A jezírko Punkvy, které pouze vypadá jako špinavá louže, ale má hloubku neuvěřitelných...-a sakryš, kdybych si to tak pamatovala :oD. však jedno vím jistě, ta jezírka jsou dvě a tohle je to méně hluboké ;o).
A to bude pro dnešek asi vše :o). Přeji hezký den.

Vaše Nympha von Moonthorn
Tý jo. Opravdu moc hezké.. Jak článek, který je jako obvykle napsán zajímavým, nezvyklým ale moc pěkným způsobem, tak i fotky pořízené z výletu.. a ta poslední fotka.. také moc hezká..
..a jelikož už ta škola začala.. tak známkuji zaa.. nečekaně jedničku s hvězdičkou =o) (tady si tu hvězdičku můžu dovolit narozdíl od školy ;o)