close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ve víru vášně a pachu krve - 2.díl

15. srpna 2007 v 11:07 |  Ve víru vášně a pachu krve
Opět zamyšlen sešel hlavní schodiště a s davem se přesunul do šaten. Konečně jeho myšlenky dostaly konkrétní podobu. Nika. Stovky, možná tisíce, otazníků a žádná odpověď. Domněnky s myšlenkami si s ním pohrávali jako koťata s klubíčkem vlny. Přec se to všechno dalo vyjádřit pouhým slovem. Veronika. Na mysli mu vytanula věta, kterou kdysi někam napsal, či někde vyřkl? Nevzpomínal si.. ,,Žijeme jen jednou a možná naposled. Pojďme žít pořádně!" Ano, z nevysvětlitelných důvodů mu utkvěla v paměti a teď se vrátila s poslední dávkou odvahy. Konečně se dostal ke dveřím své skříňky, rychle je odemkl, přezul se. A teď rychle pryč, ještě ji určitě sihne. Přidal do kroku. Pravá, levá. Šedá kostka, bílá. A ještě a znovu a znovu - šedá - bílá. Bílá. Bílá? Ach jistě.. Otevřený průchod dveří a za ním pár šedých jednotvárných čtverců, pak obrubník. ,,Chceš abych tě přejel, ty idiote?!" Křičí a troubí na něj rozčílený tlustý muž se sulcovitou tváří, přičemž jeho modrému fiatu notně zaskřípou brzdy. Kristián se raději rozběhne, opravdu modré auto neviděl, avšak dívat se ještě sekundu na brunátný obličej řidiče, měl by pocit, že by raději skončil pod tím autem. ,,Niko!" už ji vidí, tu záplavu plavých vlasů. Snad jej neslyšela. ,,Niko!!" Přidává na hlase. Konečně zpomalila, otáčí se a Kristián konečně může zase spatřit ten její pověstný úsměv. Jakoby její oči říkaly ,, Já věděla, že přijdeš." a přece sama ještě nic neřekla, jen čeká až bude u ní.
,,Mám dneska cestu stejným směrem jako ty, můžu tě doprovodit domů?"
,,Klidně." Rádoby lhostejně...
,, Hele, co jsi myslela tím, že nám Jakub závidí?" Alespoň jedna otázka..
,,No..." váhá? ,,Prostě jsem ho chěla vyvést z míry." mírně plaše se zasměje.
,,Jo, tak to se ti povedlo dokonale. Stál tam jak opařenej." Teď už se smějí oba.
Cesta ubíhala, slova nedocházela. Až došli před dům Ničiných rodičů. ,,Nepůjdeme ještě kousek? Moc se mi nechce domů." Kristián nabídku s radostí přijal, a tak se vydali cestou, o které netušili kde skončí. Probrali všechno možné i nemožné. Od školy až po osobní život. Čas plynul jako nikdy.. Utíkal do neznáma, jako vždy.
Seděli na lavičce v parku, když se Nika konečně podívala na hodinky ,,Hups.." a chvíli na ně nevěřícně zírala ,, Musím jít a fofrem. Co ty? Neříkals náhodou, že máš někam namířeno?" ,, Jo , to říkal, ale teď už je to stejně jedno. Je pozdě." A stejně to byla jen zástěrka, pomyslel si ještě a trochu se zastyděl. ,, Tak to mě mrzí, že jsem tě zdržovala." ,,Nene, vůbec, ne. Náhodou to bylo fajn odpoledne. Nemáš třeba večer čas? Že bysme někam zašli a pokecali ještě." ,,Mám, v kolik se stavíš?" zase ten úsměv. ,, Mně je to celkem jedno, v kolik se Ti to hodí?" ,,V osm?" ,,Dobře, budu.." na rtech ucítil letmý dotek jejích rtů a než se nadál byla pryč. ,,..se těšit." Dokončil ještě větu, i když spíš pro sebe než pro ni. Záplava plavých vlasů zmizela za rohem. Tak tedy v osm.
To be continued..
Nympha von Moonthorn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dzahu dzahu | E-mail | Web | 15. srpna 2007 v 12:54 | Reagovat

píšeš pěkně, poutavě...těšim se na další díl :-)

2 Bee Bee | Web | 15. srpna 2007 v 16:15 | Reagovat

těším se na pokračování :O*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama