Byl krásný letní den a já jsem se rozhodla navštívit svou dobrou přítelkyni v místě jejího bydliště, jímž je poklidná malebná vesnička (viď Lenďo ;o) ). Všechno vycházelo dle plánu. V 13:30 mi jel autobus, do něhož jsem správně (jak jinak, než správně?! ) nastoupila a spořádaně dojela na místo setkání. Rena mě přivítala se svým lišáckým úsměvem na rtech, po kterém následovalo bujaré ,,No čáááu!", já jí samozřejmě též bujaře odpověděla svým ,,Nazdáár."...
A teď konečně přichází na řadu druhá část nadpisu... Jak vznikl tento nadpis vím jen já a Renatka (totiž naše Lenďa). Měla jsem v úmyslu psát nové povídky, nesoucí výše zmíněný nadpis, tedy jeho první polovinu. Ovšem obávám se, že po těchto ,,povídkách" dle skutečných událostí by byl můj blog zrušen, nebo by na něm byla přílišná návštěvnost (opět nevěřte tomu co na první pohled vidíte... ). Povídky by nebyly nikoliv laděny do tak uhlazené formy, jako je odstaveček v perexu, spíše trošku naopak a také by byly notně ironické a dozvěděly byste se opravdu
zajímavé věci (že Lenďo?), které jsme probraly cestou ke splávku nebo sedíc na skalce u kantýny s Renou.
Ale času bude ještě spousta a bláznivých až neskutečných situací typu následujícího se stane ještě jistě neskutečně mnoho, tudíž nebude problémem je zapsat při dlouhých zimních večerech.
,,Hele, a jak se volá na kunu?"
,,No já nevím asi.. Ku-ku-ku-ku-naaa.."
,,Ku-ku-ku-kuna, na ku-ku-ku-kunaa.."
,,Kuku-kunaa..."
,,Podívej kdo se tam koupe a s kým, ta je rychlá jak.." pozorujeme nám známý nejmenovaný páreček.
,,Ku-ku-ku-rva.."
,,Ku-ku-kuku"
,,Není ku-ku.. jako ku-ku-ku.."
-------------------------------------------------------------------------------------
Co si budeme povídat?
Raději nic,
budeme mlčet
a jen vzpomínat,
smíchu užijem víc.
Zkrátka a dobře Lenďooo, to musíme zopakovat !
Já, bez Mika a Reného - Nympha von Moonthorn


užasné to chce jen pokračování!!!!!!!!!!!!!!!