close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pořádek v životě

5. srpna 2007 v 20:00 |  Jen malá setkání
Vzpomínky se jí začaly honit hlavou jako neovladatelná vichřice. Přišly jako větrná smršť, která chce za každou cenu všechno zničit.. Všechno, všecičko bez rozdílu. I skrýše. Ano, ty skrýše, na kterých je nespočet stop drobných dětských rukou. Ty, které si děti samy postavily a byly a jsou na ně právem pyšní. Kvůli nim doma tatínkům uzmuly pár hřebíků a půjčily si kladiva a jiná načinní. Jak jinak než potají. Postavily si svá království a náhle zjistí, že je vše srovnáno se zemí... Obrovské zklamání, když spatří, že jejich úmorná práce přišla tak lehko nazmar! Avšak děti jsou natolik silné, že se okamžitě vzchopí a začnou opět budovat to, co vítr za malou chviličku stihl zničit. Ale ona? Copak může vrátit čas k oněm osudným chvílím a zvrátit je? Ne.. To přee nejde. Nejsme v pohádce a život není naším královstvím. Bohužel. Ale může jím přece být.. Alespoň částečně. Konec konců nemůžeme míti vše.
Chtělo se jí přede vším utéct. Utéct a začít zcela nový chybami neopskrvněný život někde daleko. Daleko od všeho. Slzy jí zkrápěly do sněda opálené líce. Proč někdy žít tak bolí? Ticho..Žádná odpověď. Ostatně jako vždy. Málokdy se jí dostane na její otázky odpovědí. Vždyť na to vlastně nikdo nezná odpověď a když ano, tak má každý tu svou pravdu, se kterou druhý nemusí souhlasit.
Ach ta propast zející práznotou.. Černající se jako ďáblův vlas. Přeskočit ji či roztáhnout křídla a letět do hlubin? Alespoň jednou letět, ale za jakou cenu? ...
Ač se jí již víčka únavou přivírala, sebrala ze stolku telefon a bezmyšlenkovitě začala projíždět telefonní seznam. Před očima jí vyvstávaly tváře oměch lidí blízkých i vzdálených. Milovaných i nenáviděných. Náleměla jasno. Udělat si v životě pořádek a jít dál. Nechat za sebou to, co bylo, a žít tím, co je. Tak moc chtěla jít dál, tak proč nezačít od symbolické maličkosti? Sama za sebe.. Ano, to je ono...Odprostit se od všech a žít sama za sebe.
U prvního kontaktu stiskla tlačítko změnit a místo jilé ořezdívky s objevilo příjmení a za ním počáteční písmeno jména. A tak to slo dál a dál.. Slzy jí kanuly po tvářích, avšak cítila se lehčí a lehčí. Některá čísla úplně vymazala, ostatní pouze přepsala, tak jako to první. I těm nejmilejším ,,změnila vizáž". I členům rodiny.
Když konečně dokončila ten zdlouhavý úkol, jež si sama dala, klesla únavou na polštář a víčka se konečně zavřela. ,,Sama za sebe.." hlesla a propadla se do říše spánku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikis Nikis | E-mail | Web | 19. srpna 2007 v 20:40 | Reagovat

Ach ju, Baruš.. všechno, co napíšeš, mě něčím ohromí a teď tomu není jinak.. Moc hezké =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama