Člověk je veliký tím, že pociťuje odpovědnost. Odpovědnost tak trochu za osud lidí, v dosahu své činnosti.
Žít znamená pozvolna se rodit. Bylo by to trochu příliš pohodlné, kdybychom dostávali hned všechno sušší.
Je dobré, když nám plynoucí čas nepřináší pocit opotřebení, nýbrž naplnění.
Prostor vědomí je pranepatrný. Vejde se tam vždy jen jeden problém.
Nikdo se nemůže cítit zároveň odpovědným a zoufalým.
Nemyslí vůbec, a tak se mu nemůže stát, že myslel špatně.
Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde.
Neboť se živím, abych žil, žiji, abych dobýval a dobývám abych se vrátil a rozjímal a cítil se ve svém poklidném mlčení člověkem širšího srdce.
Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.
Nejdále dojde a nejúspěšnější bude, kdo nejvíc zápasil sám ze sebou.


Moudra jsou fajn.. Je to k zamyšlení a to se mi líbí.. Nejvíce mě zaujaly poslední dvě moudra a toto třetí od shora: "Je dobré, když nám plynoucí čas nepřináší pocit opotřebení, nýbrž naplnění.".. tenhle se mi líbí obvzlášť.. aaa.. zase jsem se nad tím moc zamyslela. Jsem opravdu ráda, že jsi připdala zrovna moudra.. už se těším, až si přečtu za chvilku další =o).. snad mě pak napadne zase nějaký smysluplný komentář ;o)