close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Bezruká dívka

22. srpna 2007 v 8:05 | Bratři Grimmové |  Nevšední almara
Četli jste někdy německé legendy či pohádky? Já ano, poměrně nedávno a napadlo mě Vás s nimi seznámit. Je to divné, pro malé děti bych řekla, že až moc drastické a pro mě je jednání některých bytostí v ději nepochopitelné.. Však zkuste si to přečíst...
N.v.M.

Bezruká dívka
Bratři Grimmové
Jeden mlynář upadal do větší a větší chudoby a nezůstalo mu nic než jeho mlýn a na dvoře jedna velká jabloň. Jednou šel do lesa, aby přinesl nějaké dříví a tu k němu přišel nějaký starý muž, kterého ještě nikdy neviděl, a řekl: "Co se tu trápíš tím paběrkováním, mlynáři? Já z tebe udělám boháče, když mi slíbíš to, co stojí na dvoře tvého mlýna." "To nemůže být nic jiného než moje jabloň," pomyslel si mlynář a řekl: "Ano." A tomu cizímu muži se upsal. Ten se poté ale ďábelsky zasmál a řekl: "Za tři roky přijdu a to, co mi patří, si odvedu!" a zmizel.
dyž přišel mlynář domů, šla mu jeho žena v ústrety a řekla: "Řekni mi, muži, odkud se vzalo v našem domě znenadání to bohatství? Pojednou jsou všechny truhlice a komody plné, aniž by tam člověk něco nanosil a já netuším, jak se to mohlo stát." Mlynář odvětil: "To pochází od jednoho cizince, kterého jsem potkal v lese, a ten mi ty obrovské poklady opatřil, jen jsem mu za to musel slíbit a upsat to, co stojí na našem dvoře ve mlýně, budeme mu muset za to dát ten jabloňový strom." "Ach,muži," vykřikla žena polekaně: "to musel být sám ďábel, on neměl na mysli naši jabloň nýbrž naší dcerku, která stojí na dvoře a zametá."
Mlynářova dcera Bohdanka byla krásné a zbožné děvče a žila po ty tři roky v bázni Boží a beze hříchu. Když uplynul stanovený čas a nastal den, kdy si ji měl ďábel odvést, tu se Bohdanka čistě umyla a udělala kolem sebe křídou kruh. Brzy nato se zjevil ďábel, ale nemohl se k ní přiblížit. Tu celý rozběsněný mlynáři pravil: "Všechnu vodu dej pryč, aby se s ní zítra nemohla umýt, neboť jinak nad ní nemám žádnou moc." Mlynář se bál, a tak to učinil.
Druhého rána ďábel opět přišel, ale Bohdanka si omyla své bílé ruce slzami, takže byla opět čistá. Tak se k ní ďábel nemohl ani přiblížit a řekl nadmíru rozhněván mlynáři: "Ty ruce jí usekni, jinak si zítra odvedu tebe!" Tu se mlynář vyděsil a pravil: "Jak bych mohl svému jedinému dítěti useknout ruce?!" Ale ďábel na něj zle dotíral a řval: "Jestli to neuděláš, tak budeš můj a já odvedu do pekla tebe." Z toho měl otec strach, a tak ďáblovi slíbil, že ho poslechne. Šel k dceři a řekl: "Moje dítě, když ti neuseknu obě ruce, tak mě ďábel odvede a já se bojím, tak jsem mu to slíbil. Pomoz mi v mé nouzi a odpusť mi, čeho strašlivého se na tobě dopustím." Bohdanka odvětila: "Milý otče, udělejte mi, co chcete, jsem vaše dítě." A položila před otce svoje bílé ruce a mlynář jí je useknul.
Ďábel přišel potřetí, ale Bohdanka si krvavé pahýly rukou tak dlouho omývala slzami, až byly čisté. Tu od ní ďábel musel upustit, protože k ní ztratil právo. Mlynář Bohdance pravil: "Skrze tebe jsem získal velký majetek. Za to tě budu po celý život chovat jako v bavlnce." Ale Bohdanka odvětila: "Tady více nezůstanu. Chci jít pryč. To, co potřebuji, mi dá každý milosrdný člověk." Potom si Bohdanka nechala pahýly rukou přivázat na záda a s východem slunce se vydala na cestu a šla celý den, dokud nenastala noc.
Přišla ke královské zahradě a v měsíčním světle viděla, že tam stojí stromy plné krásného ovoce, ale ona nemohla dovnitř, protože kolem zahrady byl vodní příkop. A protože celý den putovala a neměla v ústech ani sousto a velmi ji soužil hlad, tak si pomyslila: "Ach, kdybych mohla dovnitř, něco z toho ovoce bych pojedla. Takhle tu zahynu hlady." Bohdanka padla na kolena a horoucně se modlila k Pána Bohu. Pojednou se u ní zjevil anděl Páně, nad vodou mávnul rukou a příkop byl v mžiku suchý a Bohdanka mohla přejít na druhou stranu. Vešla do zahrady a anděl kráčel s ní. Přistoupila k jednomu krásnému stromu a byla to hrušeň, na které měli hrušky spočítány. Bohdanka, aby utišila svůj hlad, začala jíst jednu hrušku přímo ze stromu, až ji celou snědla. Zahradník to všechno viděl, ale protože vedle dívky stál anděl, velmi se bál a myslil si, že je to nějaký duch. Stál tiše ve svém úkrytu a neodvažoval se na toho ducha zavolat ani na něj promluvit. Když Bohdanka hrušku snědla, a tak se nasytila, zmizela v houštině.
Král, kterému ta zahrada patřila, druhého dne přišel a ovoce přepočítával a poznal, že jedna hruška chybí a ptal se zahradníka, jak se to stalo, že hruška neleží pod stromem a úplně zmizela. Zahradník odvětil: "Předešlé noci vešel do zahrady duch, neměl ruce a jedl tu hrušku ústy přímo ze stromu." Král pravil. "Jak by ten duch přešel přes vodu? A kam se poděl, když tu hrušku snědl" Zahradník odvětil: "Z nebes sestoupil sněhobílý anděl a ten vodu zastavil. Ten duch přešel příkop suchou nohou. A protože tu byl anděl, tak jsem se tolik bál, že jsem nepromluvil, dokonce ani hlásku nevydal. Když duch tu hrušku snědl, zase odešel pryč." Král pravil. "Je-li to tak, jak říkáš, budu tuto noc hlídat i já."
dyž se setmělo, přišel král do zahrady a vzal s sebou jednoho kněze, který měl promlouvat s tím duchem. Všichni tři se posadili pod strom a dávali pozor, co se bude dít. Kolem půlnoci vyšla Bohdanka z křovin a šla rovnou ke stromu a opět začala ústy jíst jednu hrušku a vedle ní stál anděl ve sněhobílém šatě. Tu k nim přistoupil kněz a pravil: "Přišla jsi z onoho světa nebo z tohoto? Jsi duch nebo člověk?" Bohdanka odvětila: "Nejsem duch, jsem jen ubohý všemi opuštěný člověk, jen Bůh mne neopustil." Tu pravil král: "Pokud jsi opuštěna celým světem, tak to já tě neopustím." A vzal Bohdanku na královský zámek, a protože byla tak krásná a zbožná, od srdce si ji zamiloval, nechal jí vyrobit stříbrné ruce a vzal si ji za ženu.
plynul rok a král musel vyjet do války, poručil svou mladou ženu do ochrany své matky a řekl: "Až na ni přijde těžká hodinka, dobře o ni pečuj a ihned mi podej zprávu." Bohdanka porodila krásného chlapečka. Tu královna matka ihned napsala králi, aby mu oznámila tu šťastnou novinu. Ale posel se cestou posadil na břehu jednoho potůčku, aby si odpočinul, a protože byl tou dlouhou cestou celý utrmácený, usnul. Tu se tam zjevil onen ďábel, který by té zbožné královničce rád způsobil nějaké hoře, a vyměnil královnin dopis za jiný, ve kterém stálo, že královna přivedla na svět podvržence. Když král dopis četl, velmi se vylekal a zarmoutil, ale napsal v odpověď, že mají o Bohdanku do jeho návratu dobře pečovat.
Posel se vracel s královým dopisem a odpočíval na tomtéž místě a opět usnul. Tu přišel poznova satanáš a do torny mu vložil dopis, ve kterém stálo, že mají královnu i s tím dítětem zabít. Stará královna matka se velmi polekala, když ten dopis obdržela, nemohla mu uvěřit a proto napsala králi ještě několikrát, ale nedostala nikdy jinou odpověď, protože ďábel poslu pokaždé podstrčil jiný dopis, a v tom posledním dokonce stálo, že mu má matka jako znamení uschovat jazyk a oči mladé královny. Ale stará královna matka velmi plakala nad tím, že by měla prolít nevinnou krev, nechala tedy v noci přivést laň a vyříznout jí jazyk a oči. Potom pravila Bohdance: "Nemohu tě nechat zabít, jak král poručil, ale déle tu nemůžeš zůstávat, vydej se i svým dítětem do šírého světa a nikdy se už nevracej zpět." Dítě Bohdance přivázala na záda a ona s uplakanýma očima kráčela pryč.
Bohdanka přišla do jednoho hlubokého lesa, kde klesla na kolena a obrátila se k Bohu. Tu se jí opět zjevil onen anděl Páně a zavedl ji do jedné chaloupky, na které byl štít s nápisem: "Zde je jeden každý svoboden." Z chaloupky vyšla žena ve sněhobílém šatě a pravila: "Vítám tě, paní královno," a zavedla Bohdanku dovnitř. Odvázala ji chlapce ze zad a přiložila jí ho prsům, aby pil a potom ho položila do krásně ustlané postýlky. Bohdanka se zeptala: "Odkud víš, že jsem královna?" Ta vědma odvětila: "Jsem anděl seslaný naším Pánem, aby zaopatřil tebe i tvé dítě." Tak Bohdanka v tom domě bydlila celých sedm let a bylo o ni i o chlapce dobře postaráno a díky Boží Milosti jí za její zbožnost narostly opět její useknuté ruce.
Král se zatím vrátil z války domů a jeho první bylo, že chtěl vidět svoji ženu a dítě. Tu se jala královna matka hořce plakat a řekla: "Ty zlý muži, co jsi mi to napsal, abych dvě nevinné duše o život připravila!" A ukázala mu oba dopisy, které ďábel zaměnil, a pokračovala: "Já jsem udělala, co jsi poručil." Jako důkaz mu ukázala oči a jazyk. Tu se jal král nad svojí ubohou ženou a synáčkem hořekovat a plakat ještě srdceryvněji než matka, které se ho nakonec zželelo a řekla mu: "Uklidni se, snad ještě žijí. Nechala jsem tajně zabít laň a z ní pocházejí ty důkazy. Tvé ženě s dítětem uvázaným na zádech jsem poručila, aby se vydala do šírého světa a už se sem nikdy nevracela, protože by ses rozhněval." Král pravil: "Půjdu třeba na samý konec světa, půjdu až tam, kde se modré nebe dotýká země, nebudu jíst a nebudu pít, dokud moji milovanou ženu a moje dítě nenajdu, pokud za tak dlouhý čas už nezahynuli."
Pak chodil král světem celých těch sedm let a hledal ve všech skulinách, skalních puklinách a jeskyních, ale nenašel nic a pomyslil si, že již dávno zahynuli. V tom čase opravdu nic nepil ani nejedl, ale náš Pán ho udržoval při životě. Konečně jednoho dne přišel do černého hlubokého lesa a našel tam chaloupku, na které byl štít se slovy: "Zde je jeden každý svoboden." Tu vyšla ven vědma, vzala ho za ruce a řekla mu: "Buď vítán, králi!" a ptala se ho, proč sem přišel. Král odvětil: "Už skoro sedm let chodím světem a hledám svoji ženu a naše dítě, ale nalézt je nemohu." Anděl mu nabídnul jídlo a pití, ale on si z toho nevzal nic a chtěl si jen chvíli odpočinout. Uložil se ke spánku a přes obličej si položil šátek.
Anděl šel zatím do světnice, kde byla Bohdanka se synkem, kterého nazývala Sedmibolestný, a řekl jí: "Vyjdi i se svým dítětem ven, přišel tvůj manžel." Bohdanka šla k místu, kde ležel král, kterému se šátek svezl z obličeje. Tu Bohdanka pravila: "Sedmibolestný, zvedni šátek svého otce a přikryj mu opět tvář." Dítě šátek zvedlo a přikrylo králi obličej. Král Bohdančina slova uslyšel a nechal šátek z obličeje spadnout ještě jednou. Tu se chlapec roztrpčil a řekl: "Milá matko, jak mohu přikrývat obličej svému otci, já přece na tomto světě žádného otce nemám! Můj otec je na nebesích, sama jsi mne tu modlitbu učila! Můj otec je to náš milý Pán, jak mohu znát tohoto pobudu? To není můj otec!" Když to král slyšel, zvedl se a zeptal se, kdo jsou. Bohdanka odvětila: "Já jsem tvoje žena a to je tvůj syn Sedmibolestný." Král uviděl její živoucí ruce a řekl: "Moje žena měla stříbrné ruce." Bohdanka pravila: "Z Milosti Boží mi mé ruce opět narostly." A anděl šel do světnice a přinesl její stříbrné ruce a ukázal je králi. Tu král konečně věděl najisto, že je to jeho milovaní žena a jeho dítě, celý šťastný je políbil a řekl: "Ze srdce mi spadnul těžký kámen."
Naposledy se společně nasytili Božím pokrmem a pak se vydali domů ke staré královně matce. Na zámku zavládla obrovská radost a král s královnou slavili ještě jednou svatbu a od těch dob žili šťastně a spokojeně až do konce svých dní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zily Zily | Web | 25. srpna 2007 v 21:29 | Reagovat

Skvělé! Takové hodně zbořné! =) Ale jinak zupááááááááááááá

2 dzahu dzahu | E-mail | Web | 26. srpna 2007 v 14:18 | Reagovat

taky jsem měla vždycky dojem, že pohádky bratří Grimmů jsou dost sadistický...

3 Nikis Nikis | E-mail | Web | 28. srpna 2007 v 10:36 | Reagovat

Tenhle druh pohádek jsem četla poprvé.. Souhlasím s tím, že je to až moc drastické pro děti..

Jak jsi sama napsala na začátku.. Tak mě přišlo nepochopitelné chování toho mlynáře.. "malinko" sobecký, co ;o)

4 acidy acidy | Web | 29. srpna 2007 v 11:27 | Reagovat

Tak abych řekla pravdu, tak ja jsem se už tak od 4 let koukala na kreslene pohadky bratři grimmů v telce, takže mi to tak drasticke ani nepřišlo... take horory.... ;-)

5 Švanda Švanda | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 13:39 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama