příjemný a možná trochu nesmělý hlas. Dobře věděl komu patřil. Veronika byla jednou z těch, na které se tak rád díval. Vlastně vůbec ji měl ze všech dívek nejraději, ačkoliv si to možná nikdy zcela nepřipustil. Nebo snad připustil? Snad jen tohle nám zůstane záhadou, nebo nezůstane? Uvidíme.. Konečně zvedl hlavu od knihy ,,Ano? Co bys potřebovala?". V jejích poměnkově modrých očích blikala drobná veselá světélka. ,,Ále..Trochu plavu v matice. Víš jak, Vašek se na mě úplně vykašlal a to jsem mu nadiktovala víc jak půl písemku v ZSV! On je naprostej sobec.." naoko se zlobila. ,,Co bys od něj taky čekala?" ušklíbl se Kristián a pohlédl směrem ke katedře, kde na profesorské židli trůnil Vašek, přičemž mu na klíně seděla jakási slečna z nižšího ročníku. Kristián ji neznal jménem, jen od vidění, jisté však bylo, že to byla jedna z těch, která kvůli Vaškovi opustila svého přítele, i přestože věděla, že si s ní Vašek párkrát užije a pak ji pokrytecky pustí k vodě. Vašek a slečna bezejmenná tedy seděli oba na jedné židli a byli očividně zabráni do živého rozhovoru, jak slovního, tak i dotykového, což nebylo zas až tak nenápadné, jak si nejspíš Vašek myslel... ,,A posaď se, přece tady nebudeš stepovat. Martin je někde v čudu na chodbě.." usmál se na ni. ,,..tak co ti na tom není jasný?"a tak spustila... Kristián by mohl se svým vysvětlováním získat do hodiny diplom a stát se špičkovým učitelem. Jeho technika vysvětlování byla vskutku jedinečná. Nika byla bystrá a velmi inteligentní dívka, tudíž se brzy chytila a počítala, přesně dle Kristiánova špičkového vysvětlení. Zatímco počítala, on ji pozoroval. Byl jí přeci tak blízko.. Nejdříve svůj pohled soustředil pouze na její drobnou ručku, která se náhle rozbíhala a zase pozastavovala na bílém papíru, přičemž za sebou zanechávala úhlednou stopu drobných číslic a písmen. Poté jeho zrak začal mírně stoupat po jejím úzkém zápěstí, předloktí, nad loktem už spadala záplava plavých vlasů, pod nimiž se o kousek výš rýsovalo nahé rameno. Zcela nečekaně jím proběhla silná vlna vzrušení, chtěl jí být blíž. I když seděli tak, že se téměř dotýkali, bylo mu to málo. Chtěl si hrát s jejími vlasy, líbat ji na šíji... Chtěl ji cítit, hladit ji.... ,,Kristiáne?" Polila ho vlna horka. Zcela mu vyschlo v ústech. Připadal si jako bankovní lupič přistižen při činu, možná hůř? Až tak zlé to snad nebylo.. Nezmohl se na víc než na otazníkové hmm. ,,Ty seš zase někde úplně jinde!" Upřela na něj své velké poměnkové oči a přece se usmála. Občas Kristiána "probouzela" z jeho časých výletů do neznáma, ovšem snad vždy jej vítala s tím nádherným úsměvem na rtech.Ve víru vášně a pachu krve - 1.díl
12. června 2007 v 20:53 | Ve víru vášně a pachu krve,,Kristiáne?" Můžu Tě chvilku otravovat?" Od čtení jedné z Lustigových knih jej vyrušil
příjemný a možná trochu nesmělý hlas. Dobře věděl komu patřil. Veronika byla jednou z těch, na které se tak rád díval. Vlastně vůbec ji měl ze všech dívek nejraději, ačkoliv si to možná nikdy zcela nepřipustil. Nebo snad připustil? Snad jen tohle nám zůstane záhadou, nebo nezůstane? Uvidíme.. Konečně zvedl hlavu od knihy ,,Ano? Co bys potřebovala?". V jejích poměnkově modrých očích blikala drobná veselá světélka. ,,Ále..Trochu plavu v matice. Víš jak, Vašek se na mě úplně vykašlal a to jsem mu nadiktovala víc jak půl písemku v ZSV! On je naprostej sobec.." naoko se zlobila. ,,Co bys od něj taky čekala?" ušklíbl se Kristián a pohlédl směrem ke katedře, kde na profesorské židli trůnil Vašek, přičemž mu na klíně seděla jakási slečna z nižšího ročníku. Kristián ji neznal jménem, jen od vidění, jisté však bylo, že to byla jedna z těch, která kvůli Vaškovi opustila svého přítele, i přestože věděla, že si s ní Vašek párkrát užije a pak ji pokrytecky pustí k vodě. Vašek a slečna bezejmenná tedy seděli oba na jedné židli a byli očividně zabráni do živého rozhovoru, jak slovního, tak i dotykového, což nebylo zas až tak nenápadné, jak si nejspíš Vašek myslel... ,,A posaď se, přece tady nebudeš stepovat. Martin je někde v čudu na chodbě.." usmál se na ni. ,,..tak co ti na tom není jasný?"a tak spustila... Kristián by mohl se svým vysvětlováním získat do hodiny diplom a stát se špičkovým učitelem. Jeho technika vysvětlování byla vskutku jedinečná. Nika byla bystrá a velmi inteligentní dívka, tudíž se brzy chytila a počítala, přesně dle Kristiánova špičkového vysvětlení. Zatímco počítala, on ji pozoroval. Byl jí přeci tak blízko.. Nejdříve svůj pohled soustředil pouze na její drobnou ručku, která se náhle rozbíhala a zase pozastavovala na bílém papíru, přičemž za sebou zanechávala úhlednou stopu drobných číslic a písmen. Poté jeho zrak začal mírně stoupat po jejím úzkém zápěstí, předloktí, nad loktem už spadala záplava plavých vlasů, pod nimiž se o kousek výš rýsovalo nahé rameno. Zcela nečekaně jím proběhla silná vlna vzrušení, chtěl jí být blíž. I když seděli tak, že se téměř dotýkali, bylo mu to málo. Chtěl si hrát s jejími vlasy, líbat ji na šíji... Chtěl ji cítit, hladit ji.... ,,Kristiáne?" Polila ho vlna horka. Zcela mu vyschlo v ústech. Připadal si jako bankovní lupič přistižen při činu, možná hůř? Až tak zlé to snad nebylo.. Nezmohl se na víc než na otazníkové hmm. ,,Ty seš zase někde úplně jinde!" Upřela na něj své velké poměnkové oči a přece se usmála. Občas Kristiána "probouzela" z jeho časých výletů do neznáma, ovšem snad vždy jej vítala s tím nádherným úsměvem na rtech.
příjemný a možná trochu nesmělý hlas. Dobře věděl komu patřil. Veronika byla jednou z těch, na které se tak rád díval. Vlastně vůbec ji měl ze všech dívek nejraději, ačkoliv si to možná nikdy zcela nepřipustil. Nebo snad připustil? Snad jen tohle nám zůstane záhadou, nebo nezůstane? Uvidíme.. Konečně zvedl hlavu od knihy ,,Ano? Co bys potřebovala?". V jejích poměnkově modrých očích blikala drobná veselá světélka. ,,Ále..Trochu plavu v matice. Víš jak, Vašek se na mě úplně vykašlal a to jsem mu nadiktovala víc jak půl písemku v ZSV! On je naprostej sobec.." naoko se zlobila. ,,Co bys od něj taky čekala?" ušklíbl se Kristián a pohlédl směrem ke katedře, kde na profesorské židli trůnil Vašek, přičemž mu na klíně seděla jakási slečna z nižšího ročníku. Kristián ji neznal jménem, jen od vidění, jisté však bylo, že to byla jedna z těch, která kvůli Vaškovi opustila svého přítele, i přestože věděla, že si s ní Vašek párkrát užije a pak ji pokrytecky pustí k vodě. Vašek a slečna bezejmenná tedy seděli oba na jedné židli a byli očividně zabráni do živého rozhovoru, jak slovního, tak i dotykového, což nebylo zas až tak nenápadné, jak si nejspíš Vašek myslel... ,,A posaď se, přece tady nebudeš stepovat. Martin je někde v čudu na chodbě.." usmál se na ni. ,,..tak co ti na tom není jasný?"a tak spustila... Kristián by mohl se svým vysvětlováním získat do hodiny diplom a stát se špičkovým učitelem. Jeho technika vysvětlování byla vskutku jedinečná. Nika byla bystrá a velmi inteligentní dívka, tudíž se brzy chytila a počítala, přesně dle Kristiánova špičkového vysvětlení. Zatímco počítala, on ji pozoroval. Byl jí přeci tak blízko.. Nejdříve svůj pohled soustředil pouze na její drobnou ručku, která se náhle rozbíhala a zase pozastavovala na bílém papíru, přičemž za sebou zanechávala úhlednou stopu drobných číslic a písmen. Poté jeho zrak začal mírně stoupat po jejím úzkém zápěstí, předloktí, nad loktem už spadala záplava plavých vlasů, pod nimiž se o kousek výš rýsovalo nahé rameno. Zcela nečekaně jím proběhla silná vlna vzrušení, chtěl jí být blíž. I když seděli tak, že se téměř dotýkali, bylo mu to málo. Chtěl si hrát s jejími vlasy, líbat ji na šíji... Chtěl ji cítit, hladit ji.... ,,Kristiáne?" Polila ho vlna horka. Zcela mu vyschlo v ústech. Připadal si jako bankovní lupič přistižen při činu, možná hůř? Až tak zlé to snad nebylo.. Nezmohl se na víc než na otazníkové hmm. ,,Ty seš zase někde úplně jinde!" Upřela na něj své velké poměnkové oči a přece se usmála. Občas Kristiána "probouzela" z jeho časých výletů do neznáma, ovšem snad vždy jej vítala s tím nádherným úsměvem na rtech.,,Tak mám to dobře nebo ne?" Kristián rychle překontroloval Veroničin výtvor a s uznalým výrazem ze sebe vydal druhé ,,Hmm", tentokrát bezotazníkové. ,,Tak co je s tebou?" Nasadila vážný zkoumavý výraz. Pokrčení ramen je ideálním způsobem, který vyjádří přesně to, co chce člověk říct a přitom u toho ze sebe nemusí vydat ani jedinou hlásku. ,,A na co jsi myslel?" lehčí tón hovoru se opět vrátil a tolik známý úsměv taktéž. Byl to vyzývavý pohled nebo se mu to jen zazdálo? Tvářila se jako by to tušila!!!? Stále ještě váhal.. Pohrávalo si s ním jeho svědomí, nebo Nika? ,,No.." odmlčel se a možná si právě tím dodal odvahy. Naklonil se blizoučko k ní, až se téměř dotýkali a ztlumil hlas. ,,..když budeš chtít, můžu ti o tom třeba povídat, ale..." ,,Podívejme se! Že by nový třídn páreček?! Úplně jako dvě hrdličky!"Skláněl se nad nimi rádoby vtipný Jakub s ironickým úšklebkem. Kristián se odtáhl od Niky a vražedným pohledem zpražil toho posměváčka, který se choval jako desetileté děcko ,,Sklapni." sykl. Veronika sebrala z lavice svůj sešit a propisovačku a, zvedla se ze židle a lehkým krokem obešla lavici. Když byla před ní, zastavila se otočila se směrem ke Kristiánovi a naklonila se přes lavici. ,,Víš, on nám to Jakoubek jenom ne příliš tiše závidí..." Jakubovi nevěnovala jediný pohled, i když věděla, že na ni dosti zaraženě zírá (byl to právě on, kdo s ní chtěl loni v tanečních za každou cenu tančit), nejspíš právě proto předsírala, že je pro ni vzduch. Vlastně to nepředstírala, on pro ni vzduch byl, ovšem bezkyslíkatý. Svižným krokem odkráčela do své lavice a sotva se usadila zazvonilo na hodinu. V tu chvíli již nebylo času na jakékoliv řeči, ačkoliv oba dva hoši měli mnoho otázek, či v případě Jakubově uštěpačných poznámek. Úlisný matikář byl vždy přesný jako hodinky.
To be continued...
Vaše Nympha von Moonthorn
Komentáře
Jenom jestli můžu, tak trochu pozor na opakování slov. Třeba to "vysvětlování" je 3× skoro u sebe ;) Ale paráda, ani tohle žádnej dojem nezkazí ;)
Opakování slov? :oD Svého času má noční můra. Budu se snažit neopakovat a děkuji za připomínku.
Baruš, tak to je opravdu moc povedené =o) A opět jsem to přečetla jedním dechem.. Těším se na pokračování..


Baruškoo, to je síla. Už se těším na pokračování