close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Smrt neprávem 2/3

3. června 2007 v 20:50 |  Smrt neprávem
Po probuzení na ni ošklivé myšlenky znovu dolehly. Naštěstí měla opět mnoho práce a tak na dění ve městě zase trošku pozapomněla. Nevěděla, že tytéž myšlenky tíží i babičku, která to totiž nenechávala na sobě znát a pokračovala ve své práci. Měla jí velmi mnoho. V kraji panovala střevní nákaza a s ní přicházely i další nemoci.

V poledne, zrovna když Marie s Marynou usedly k obědu, dorazil do chalupy pan Faut, Petříkův otec. Halenu měl zcela propocenou a v očích zoufalý výraz. Vrazil do chalupy bez zaklepání. Když jej Maryna spatřila, rychle k němu přiskočila s židlí. ,,Jakube!" oslovila jej bylinářka ,,Pán Bůh s námi, co se děje?". ,,Paní Marie, on nám snad umírá! Petříček je jako v ohni, nedýchá jen chroptí, tělíčko se mu třese a nevnímá nás! Pomozte nám prosím.. Na kolenou vás prosím.." pan Faut byl silný muž, ale v tu chvíli mu skanulo na tvář pár slz. ,,Maryno! Musíme za ním, dej Jakubovi napít, ať se trochu zklidní a jdeme." Maryna podala Jakubovi džbán vodou, napil se, rukávem si otřel pot a slzy z tváře a všichni tři se vydali do města.
Spěchali. Jakub se bál se o život svého jediného syna, kterého miloval nade vše. Nechtěl,aby jej jeho krev opustila.Vždyť on měl na onen svět odejít dříve než jeho syn..Celý se třásl nevědíc, zda je Petříček ještě naživu. V ruce celou cestu žmoulal cíp své haleny a ani by si to neuvědomil, kdyby se v něm náhle neobjevila trhlina.. Už byli skoro u Fautovic domu... ,,Jakube, uklidni se. Jestli se tvůj syn probudí z mrákot, musí vidět svého silného otce, tak jako jindy.." nabádala jej bylinářka a nic se neptajíc razila si cestu rovnou k posteli malého chlapečka. Stiskem zápěstíčka zjistila jeho tep. ,,Bůh nám pomáhej..Tomu chlapci opravdu mnoho života nezbývá. " chtě nechtě si musela pomyslet. ,,Maryno! Dones džbán studené vody a nějaký hadřík! Jakube! Zatáhněte závěsy! Je tu moc světla.." udávala rychle rozkazy, i když tušila, že její snaha tentokrát bude k ničemu. Ale přesto se snažila, i když věděla, že jsou to pro malého chlapce jen prázdné chvíle, které nikam nevedou. Vlastně vedou... Byla to v podstatě příprava na smrt. Marie jeho malé tělíčko omývala vodou a šeptala mu, netušíc zda ji slyší, slova hodna moudrým hlavám. ,,Post nubilla Phoebus. Malý chlapečku, jednou ti bude krásně. Po tomto všem bude již vše pro tebe rájem ať už zde na zemi nebo v jiném světě." Mariino snažení opravdu bylo bez odezvy, život se z chlapečka vytrácel čím dál rychleji. ,,Maryno..Děvenko.. Běž pro pana děkana. Zde už nám ani Bůh nepomůže."
Maryna běžela co jí síly stačily. Nedívala se na okolní lidi, jediné na čem jí v těch chvílích záleželo, bylo co nejrychleji přivést k malém chlapci pan děkana Bauera, aby jej mohl odvést důstojně na onen svět. Byla sotva v půli cesty, když se to stalo. Vběhla za roh a s kýmsi se srazila. Byl to muž. Zakřičel a spadl na svou sádelnatou zadnici. Byl to inkvizitor Hauter. ,,Odpusťte, vážený pane." Sbírala se ze země Maryna a snažila se pomoci na nohy muži, jež se jí od první chvíle hnusil. Když se jí konečně povedlo postavit Hautera na nohy, omluvila se a odešla tam, kam byla poslána.Avšak měla jisté pochyby, co se týče toho, že Hauter byl v těchto místech náhodou. Co babička? Snad se k ní ten zloduch nedostane...
Zastihla děkana zrovna ve chvíli,kdy chtěl odejíti do svých komnat. ,,Pane děkane! Rychle, Fautovic Petřík má na kahánku!" ,,Ten malý chlapec? Bůh ho ochraňuj." Pokřižoval se zděšeně děkan a spolu s Marynou upaloval i přes svůj nenízký věk , co mu síly stačily k malému chlapečkovi. Spěchali a klopýtali přes uličky a stíny. Stíny? Ano, všude bylo mnoho stínů a velmi málo světla. Maryna si uvědomovala, že je nejspíše zbytečné spěchat, protože chlapec je již mrtvev a minuta či dvě nejsou zde rozhodující, avšak přizpůsobila se krokům děkana a dál škobrtala po úzké prašné cestičce směrem k domu Fautů.
Když dorazili, v domě bylo hrobové ticho, jen tu a tam bylo slyšet zavzlykání paní Fautové. V místnosti, kde ležel malý chlapec, bylo zataženo a u postele byly dvě svíce. Maryna měla pravdu, malý Petřík byl mrtev. Děkan Bauer přistoupil k malému chlapci a pokřižoval jej po bledém čelíčku, modlitbu za jeho dušičku už Maryna neslyšela, z očí jí vytryskly slzy a někdo ji objal kolem ramen a vyvedl z místnosti. ,,Upokoj se dítě. Lidé do našeho života přicházejí a stejně tak odcházejí." Promluvil moudrý hlas Mariin. ,,Babičko, kdybych neupadla, mohl pan děkan alespoň vidět chlapce živého." Bědovala dál Maryna. ,,Ale Maryno, nevěřím tomu, že by se tak malý chlapec toužil před svou vlastní smrtí ještě zpovídat. Netrap se tím, děvenko. Neneseš sebemenší vinu. A teď pojď. Měly bychom tento dům opustit." A tak tedy vyšly z domu a vydaly se na cestu domů.
Daleko však nedošly, za prvním rohem potkaly inkvizitora Hautera. ,,Áááá, tady jsi!" udeřil svým ledovým pohledem na Marynu. Děvče sebou trhlo úlekem. ,,Maryno, kdo je ten muž?" prohlížela si paní Marie zkoumavým pohledem inkvizitora. Maryna zděšeně pohlédla na svou milovanou babičku, měla z inkvizitora strach. ,,Pan inkvizitor, babičko." Babička, nasadila podivný ironický úsměv a udělala před mužem pukrle, a že se velice omlouvá, že prý nevěděla že je ve městě někdo tak důležitý jako velevážený pan inkvizitor. Vše říkala s obrovskou ironií, kterou by poznal každý. Pan Hauter ji však tolik nevnímal. Nestydatě si prohlížel červenolící se Marynu s hlavou cudně sklopenou. ,,Kuš babo! Nech si ty řeči!" vyštěkl babiččiným směrem. ,,A ty děvenko, pojď se mnou!" a hned Marynu chytil kolem pasu. Nechutně z něho táhlo víno. Paní Marie stála zaraženě na místě a Maryna se samým strachem ani nebránila a nechala se vést cestou, kudy chtěl jít potem a vínem páchnoucí muž v podnapilém stavu.
,,Takovou krásnou krasavici si vedu. Hohohó… Ty musíš být má. Pospěš. Pospěš. Napijem se spolu." Rozverně pravil Hauter. Maryně se dělalo z jeho kyselého dechu mdlo, stále však byla natolik ochromena, že se bála vytrhnout se tomu hrubému muži a utéct. Dotáhl ji k zapadlému lokálu "U tří studen" a vtáhl ji dovnitř, jen zamával na hostinského Ryznera a pokračovali v cestě po postranních schodech. Maryna Jiřího Ryznera znala, Marie kdysi vyléčila jeho těžce nemocnou ženu, vrhla na něj vyděšený prosebný pohled. Hostinský bezradně pokrčil rameny a raději se odvrátil.
Po cestě do schodů Hauter sípal jako nemohoucí, vzápětí se však vzpamatoval a s hurónským smíchem rozrazil dveře prvního pokojíku v pravo od schodiště. Strčil do Maryny až upadla na podlahu v pokoji ,,Ach, ty moje krasavice! Celá se třeseš." Jeho zlověstný smích naháněl ještě Maryně ještě větší strach. Začala se jí zmocňovat panika. ,,Neboj se panenko, když budeš hodná, nic ti neudělám. Posaď se támhle ke stolu a počkej až nám donesou to víno." Následovala další salva nelidského smíchu, přerušilo ji však opatrné zaklepání na dveře. ,,No, tak co bude?!" loupl inkvizitor očima ke dveřím. Dveře se pomalu otevřely a do místnosti vstoupila paní Ryznerová se džbánem vína a dvěma poháry. Rychle postavila ty tři věci na stůl a klidila se z místnosti, na Marynu ani nepohlédla. Sotva se zavřely dveře inkvizitor se chopil džbánu a z hluboka se z něj napil, poté nalil oba poháry až po okraj a trochu vína se mu podařilo vylít na stůl. ,,A teď se napijme, krasotinko moje!" pozvedl pohár do výše. Maryna však svůj pohár nepozvedla, jak inkvizitor očekával, což ho rozezlilo. Vrávorajíc se postavil na své krátké silné nohy. ,,Dobrá tedy, když si nechceš připít, připíjet se nebude!" řekl zlostně a nebezpečně se k ní začal přibližovat. Maryna rychle vstala ze židle a začala ustupovat, po chvíli však nebylo již kam, za jejími zády byla zeď, na pravo od ní postel, na levo stůl a před ní chtíčem supějící inkvizitor. ,,Panenko Maria, matko Boží.. Ať mě ten muž nechá jít!" vzkřikla. ,,Nechte mě jít!" ,,Ale panenko! Holubičko moje!" smál se inkvizitor a sápal se po jejím bujném poprsí. ,,Ne!" zakřičela, popadla nedopitý džbán vína a mrštila s ním o inkvizitorovu pleš. Hauter padl k zemi jako pytel brambor. Maryna jej přeskočila a utíkala po schodech dolů do lokálu a z něj rychle ven, po tvářích se jí koulely obrovské slzy. Kousek od lokálu potkala babičku. ,,Babičko!" vrhla se jí kolem krku. Marie tišila svoji vnučku celou cestu až domů, kde únavou upadla do hlubokého spánku.
To be continued...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama