close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Smrt neprávem 1/3

1. června 2007 v 9:16 |  Smrt neprávem
Psala se léta Páně 1618 a z malé siroty Maryny se za roky opatrování široko daleko vyhlášenou bylinářkou a kořenářkou Marií Bitserovou stala již nádherná mladá dívka. Maryna nikdy nepoznala své rodiče, avšak nestrádala po mateřské lásce. Stará Marie, která ji našla v lese jako malé nemluvňátko zabalené do prošívané deky a poté se jí ujala, ji vychovávala jako sobě vlastní. Své vlastní děti totiž již neměla a manžela také ne. Všichni tři zemřeli při hrozném požáru. Maryna měla Marii velice ráda, říkávala jí babičko a byla tou nejoddanější vnučkou, jakou kdy světský svět spatřil...

Právě začínal nový letní den, Maryna vstala časně zrána a postavila se na zápraží. Mladé sluneční paprsky ozářily její moudře vyklenuté čelo, malinký nosík, velké temně hnědé až skoro černé oči a rudá půvabně vykrojená ústa, až poté si paprsky začaly pohrávat s barvou jejích vlnitých kaštanových vlasů, jež jí sahaly do půli zad. Když se usmála na nový slunečný den a dala pšenici slepicím, vyšla před dům stará bylinářka: ,,Maryno! Děvečko moje, odvar na kašel pro malého Petříka je již dostatečně naležený, mohla bys ho prosím donést Fautům do města?" Maryna se na starou ženu usmála ,,Samozřejmě, babičko. Kde jej máte?". Marie jí podávala košík , přes který byl přehozen tmavý šátek. ,,Nesmí to přijít na slunce." Vysvětlovala ještě Maryně, než ji pustila na cestu do nedalekého města. Města, které bylo zahaleno v slunečních paprscích.
Slunce pálilo a Maryně stékal pot po šíji. Cesta byla jednotvárná, jen místa, kudy procházela se měnila - lesy, prašné cestičky, rybníky na kterých se odrážela třpytivá světýlka slunečních paprsků. Košík neustále kontrolovala, aby se světlo nedostalo k bylinnému výtažku.
Asi po hodině cesty se octla před branami města. Fautovi bydleli na opačné straně náměstí, tudíž musela přejít celou tržnici, která byla v ten den až příliš rušná. ,,Je to tu jako o jarmarku" pomyslela si při pohledu na to lidské mraveniště. Sotva se začala prodírat davem, nedaleko zaduněla koňská kopyta o dlažbu a zařinčelo koňské spřežení. Dav se rozestoupil a vzniklým prostorem projel honosný kočár tažený dvěma koňmi - černými plnokrevníky.Zastavil před radnicí, chvíli se nic nedělo, jako by snad onen jistě zámožný pán, jež byl jeho osazenstvem, vyčkával a vychutnával si chvíle, kdy vzniklé obecenstvo netrpělivě čekalo, kdo vystoupí. ,,To je on.. To je jistě on!" šeptaly staré báby postávající za Marynou. Konečně kočí seskočil z kozlíku a otevřel dveře. Pomalu a velice důležitě se z kočáru vysoukal jakýsi muž se zakaboněnou tváří. Měl malou, ale za to objemnou postavu, snad věčně červený nos a byl plešatý. Celkem na něm nebylo nic zvláštního až na ty oči! Malá prasečí očka,šedá jako kalená ocel.Jejich pohled bodal. Bylo v nich tolik nenávisti a zloby…
,,Kdo je ten muž?" zeptala se Maryna jedné ze starých žen. ,,Ty o tom nevíš, děvče? Ta stará žebračka Fitzová byla nařčena sedlákem Hybnerem z čarodějnictví. Tohle je sám pan Hauter! Jeden z neuznávanějších inkvizitorů!" významně pohleděla na Marynu. ,,Já jsem vždycky říkala, že Fitzovka je stará čarodějnice!" zachichotala se druhá žena a pokračovala dál v živém rozhovoru se svou společnicí. Maryna už na nic nečekala, pohodila hlavou až se jí rozlétly do všech stran její nádherné vlasy a pokračovala v cestě za malým Petříkem. Fautovi ji již jistě čekali.
Než došla k jejich domu, přemýšlela o tom,kdo ještě bude nařčen z toho,že je čarodějnice. Slýchávala často o tom, jak byla naprosto vybílena nejedna vesnice, ale ty vesnice byly daleko a ona vždy doufala, že zde v tomto malebném kraji se nikdy nemůže nic takového přihodit. A vida… Do města přijel pan inkvizitor. Začala mít strach o babičku, co když ji lidé nařknou jen kvůli tomu, že se v bylinách vyzná více než kdokoliv jiný? Existovalo mnoho bezcitných ženských, jež jí toto umění záviděly... ,,Ne.. To se nemůže stát. Babička je přece počestná křesťanka a ještě snad nikdy nevynechala jedinou mši…" Maryna v myšlenkách došla až na Fautovic dvůr, kde ji už opravdu čekala paní Fautová. Stručně jí vysvětlila, jak se odvar užívá a měla se k odchodu. Paní Fautová ji ještě šoupla do košíku lahvinku lahodného vínka, několik jablk a povidlových koláčů a s velkými díky ji vyprovodila naulici.
Když se Maryna vracela přes tržnici zpět k branám města, dav byl již značně prořídlý, což bylo dobře, protože prodírat se v takovém horku masou lidí je velice nepříjemné. Dívka se zastavila u kašny, namočila si ruce, ochladila čelo a chvíli pozorovala okolní dění. Nepřestávalo ji to bavit, ale protože čas běžel dál a nehodlal se zastavit, musela se vydat zpět domů, ještě předtím však zamířila ke kostelu.
V kostele byl příjemný vzduch. O mnoho chladnější než na rozpáleném náměstí. Dívka se pokřižovala svěcenou vodou a už už se chtěla jít pomodlit k sošce panenky Marie, když zaslechla z útrob kostela nějaké hlasy. Postávala na místě a naslouchala, ačkoliv věděla, že se to nesluší. Museli tam být dva muži. Z nepříliš hlubokého, ale sametového hlasu, poznávala místního děkana Bauera, ale co ten druhý hlas? Ten neznala.
,,Chodila ta žena alespoň jednou do roka zpovídat svou hříšnou duši?" ptal se neznámý hlas děkana Bauera. ,, Ano, paní Fitzová chodívala dokonce myslím pětkrát do roka!" ,,Přijímala vždy podstivě hostie?" ,,Samozřejmě, myslíte, že bych si nepovšiml, že s hostiemi dělá něco jiného, než že je přijímá?" z děkanova hlasu bylo cítit značné rozrušení. ,,Nevím. Errare humanum est - chybovati je lidské. Možná jste si toho nepovšimnul, protože jste se na ni díval jako na chudou žebračku, která podle vás byla hodna vaší lítosti, ale o byl velký omyl. Tato žena je přímým spojením s ďáblem! Musíme ji zničit, jsem si jist, že se přizná!".
Maryna zamířila tam, kam původně měla namířeno. Pozdravila děkana a udělala pukrle před mužem, jemuž patřil neznámý hlas. Byl to pan inkvizitor! Ten ledový pohled by poznala i mezi tísícem takových. Měl se již k odchodu, pohlédl na Marynu ,,Co ty tu, děvče?" ,,Pomodlit se, pane." ,,Ano, jistě. Málem bych zapomněl, že stojím na posvěceném místě." Rychle se pokřižoval a opustil kostel. ,,Asi šel hledat další oběti svého řádění." Pomyslela si Maryna přes čelo jí přeběhl mráček. ,,Děvče, no tak! Proč se na svět mračíš?" ,,Odpusťte velebnosti, ale nevěřím tomu, že by paní Fitzerová mohla býti spojencem ďáblovým.." ,,Dítě! Takhle nesmíš mluvit, může tak na tebe padnout stín podezření!" Poté děkan opustil kostel. Maryna se pomodlila za propuštění paní Fitzerové z cely do níž byla uvržena a za to, aby ten muž se studeným pichlavým pohledem opustil co nejdříve město.
Cesta domů jí ubíhala ve sledu podobných myšlenek. Sotva v dáli uviděla domek, kde s babičkou bydlela, radostně si poskočila, že ji konečně uvidí. Hned jí vyprávěla o příjezdu inkvizitora, staré Fitzerce, i rozhovoru mezi děkanem Bauerem a inkvizitorem Hauterem, mužem s nedobrým pohledem. ,,Oči jsou bránou do duše a ten muž nemá čistou duši. Můžeme se jen modlit za spásu duše Fitzerové. Můžeme se modlit, aby ji ti ničemníci propustili, ale nic jiného nezmůžeme." Povzdechla si bylinářka Marie. ,,Opravdu nezmůžeme nic, babičko?" ,,Ne, děvče. Nic. Je to jen jejich svobodná vůle a nikdo to nezmění. Přijde mi to zcela nechutné a myslím,že se brzy z takového jednání stane systém, který ten člověk využije v prospěch svůj a v neprospěch jiných." pokračovala babička v rozhovoru. Maryna jen zděšeně koukala a hledala něco, co by mohla považovat za pevný bod a začátek pomoci nevinné obžalované. Nenašla jej a tak šla na zahrádku zalít květiny a posbírat plody zeleniny.
Zbytek dne strávila prací okolo domu, která nakonec odvedla její myšlenky od dění ve městě. Den se rychle chýlil ke konci. Večer, když Maryna popřála babičce dobrou noc a ulehla na lože, vybavil se jí ledový pohled inkvizitorův. Dlouho nad tím však nepřemýšlela, únava jí brzy uvrhla do bezesného spánku.
To be continued...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LILITH LILITH | 2. června 2007 v 0:47 | Reagovat

Jééééééééé:-)

2 Nympha Nympha | Web | 3. června 2007 v 17:24 | Reagovat

LILITH: Ehm..Jak se dělá červenající se smajlík?

3 LILITH LILITH | 4. června 2007 v 22:30 | Reagovat

%-) Takto...

4 Nympha Nympha | Web | 5. června 2007 v 13:41 | Reagovat

%-)

5 LILITH LILITH | 6. června 2007 v 17:49 | Reagovat

A pročpak se červenáš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama