1. června 2007 v 13:03
|
Seděla na schodech a tisknouce si hlavu v dlaních plakala. Vyčítala si, že mu to nezatrhla dříve. Vlastně ani nevěděla, zda jí více mrzelo, že ničí sám sebe nebo spíše tu idylu krásného společného života, jež si kdysi vysnila. Plakala pro bolest, jež jí způsobovalo jeho chování...
,,Kristýnko? Neseďte tu na těch studených schodech, nastydnete.. Co se stalo?" paní Hrbáčková, stará domovnice a velice dobrosrdečná a milá paní se skláněla nad plačící mladičkou ženou. Kristýna na ni pohlédla svým, ač uplakaným, tak andělským obličejíkem.,,To nic, paní Hrbáčková..Jen jsem upadla.." ,,Nemyslím si, že to by vás přivedlo k tak usedavámu pláči Kristýnko. Pojďte, udělám Vám alespoň dobrý čaj, chcete? Co se syn se se svou rodinou odstěhoval, už za mnou skoro nikdo nechodí." Kristýna pozvání s díkem přijala.
Byt paní Hrbáčkové nebyl příliš velký, ale za to byl velice útulný. Malá kuchyňka byla zařízena skromně, stejně tak obývák a zároveň ložnice, ve kterém Kristýnu usadila. ,,Kávu?" zkoumavým a starostlivým pohledem si ji přeměřila ,,Nebo raději spíš čaj, viď?"
Kristýna na dotaz odpověděla pokývnutím hlavou a paní Hrbáčková se na chvíli vytratila do kuchyně. Obličejík začal nabývat své původní barvy, krásné velké oči začaly ztrácet lehký rumělkový nádech a poslední slzy, jež stihly skanout po lících, také seschly až se docela ztratily. Kristýna seděla na kraji gauče a nepřítomně hleděla ppřed sebe. Paní Hrbáčková potichu přišla i s táckem, na kterém byly položeny dva šálky, z kterých stoupala voňavá čajová pára. Posadila se do křesla naproti Kristýně. Mladá žena bez pohnutí dále seděla a hleděla do prázdna. Paní Hrbáčková si ji chvíli starostlivýma očima prohlížela, když však ticho trvalo moc dlouho, sama začala hovor.
,, Kristýnko?" Kristýna sebou trhla, její nepřítomný pohled se přizpůsobil realitě a zasmušilý výraz nabyl intenzity. ,,Já.. Omlouvám.." překotně se snažila zastřít cípem slušnosti svojí nepřítomnost. ,,To nic, jen mi povězte. Co se tedy stalo?". Kristýna neodpověděla, jen paní Hrabáčkovou obdarovala prosebným pohledem, který jakoby říkal neptejte se, není mi to příjemné, mám strach.. ,,Ale no, tak.. Čeho se bojíte. Proč od něj neodejdete? Jestli chcete, můžete zatím bydlet u mě, než si něco najdete. Stejně tu jsem věčně věků sama." Kristýniny zorničky se rozšířily. Snad strachem? Nebo údivem? Opět pomalu, ale jistě začínala slzet, ačkoliv se tomu velice bránila. ,,Odpusťte, že se tak ptám, ale vy s ním čekáte děťátko?" Mladičká žena již své sebeovládání nevydržela a propukla v pláč... Paní Hrbáčkové jí bylo tak líto! ,,Takové hodné děvče! A takový násilnický buran! Jak ji může takhle trápit?!" přemítala, zatímco pohlížala na plakající Kristýnu. Pomale vstala, přisedla si k ní na gauč a objala ji jako malé dítě. Dívka objetí přijala a tisknouce se k ní jako ke své mamince, když byla malá, srdceryvně plakala. ,,Kristýnko.. Tak už neplačte, on vám za to přece nestojí. Však víte co se říká.. Pro ty, jež by si naše slzy zasloužilim ani slzičku neuroníme. A je to pravda. Děvenko, vždyt vy se úplně třesete...."
Když se Kristýna trochu uklidnila, oznámila paní Hrbáčkové, že musí domů. ,, Martin se za chvíli vrátí." ,,Přece se tam nechcete vrátit.. Co když vám opět ublíží?" ,,Musím se vrátit, bude mě hledat, našel by mě tu." Kristýnin zoufalý pohled byl k nevydržení. Paní Hrbáčková však dobře věděla, že ji u sebe nemůže držet. Vždyť neměla ani sebemenší právo ji ve svém bytě zadržovat, ačkoliv to bylo pouze pro její dobro! ,,Dobrá, tedy běžte, ale bude-li u vás zase rušno, uslyším-li vás volat o pomoc, zavolám policii." ,,To přece nemůžete!" ,, Kristýnko, copak vy stále věříte, že človk, který si vypěstoval slušnou alkoholovou a gamblerskou závislost a navíc notné násilnické sklony by si tohle nezasloužil?" ,,Pořád mi na něm záleží a čekám s ním dítě.." špitla mladičká žena. ,,Nezaslouží si vás.." ,,Odpusťte, já už opravdu musím jít.." Přerušila Kristýna starou paní v řeči a vyběhla z bytu. Paní Hrbáčková z ní stihla záhlédnout jen podlitinu na lýtku a záplavu tmavých vlasů...
To be continued...
zajímavé a krásně zpracované toto.. na pokračování se moc těším .-)