
,,Ale co je za zrcadlem?!" bezmocně padla na kolena vyčerpáním.. Bylo jí moc úzko, přece k tomu aby vše skončilo stačilo tak málo... Krůpěje slz zkrápěly její bledé líce jako večerní padající rosa. Těžce se jí dýchalo, živůtek byl náhle těsnější než kdy dřív. ,,Proč matičko? Proč jsem odevzdala své srdce zrcadlu?" Kladla otázky, i když věděla, že se jí nedostane odpovědi. První slzy začaly dopadat na náhrobní kámen. Znovu a znovu jej zkrápěly. Byla už tím vším velice unavena, tak ráda by ucítila květinovou vůni své matičky a složila svou hlavu do jejího klína, tak jako když byla malou dívenkou... Položila si hlavu na studený kámen a v tu chvíli ukápla slza hořkosti na na první pohled nevzhledný trs plevele. Víčka ji těžkla a těžkla, až dočista zakryla lesní krásu. Ta vůně.. Opět ji cítila.. ,,Maminko..." Bála se, že se probudí, ale i přesto své oči otevřela. Z nevzhledného plevele se stala nádherná květina. To ona tak voněla. ,,Až porozumíš sama sobě, pochopíš, co se děje za zrcadlem" ozvalo se z jejího nitra.. A ona pochopila, vstala nabrala ze studny vody, zkropila jí kdysi nezvhledný kus plevele a i přes toto malé zaškobrtnutí věděla, že musí jít dál. Odcházela s nadějí a úsměvěm na rtech...


Nymphuško, uvědomuješ si, že je to tak strašně smutný? Na mě to hodně zapůsobilo. A taky jsem si vzpoměla na Kytici od K. J. Erbena....