





Jednou i tvé děti tedy budou mluvit svou "pravdu" i přes to, že se ti nebude líbit.
Pravda je dost konkrétní pojem. Je to synonymum pro skutečnost - realitu. Bohužel realita se dost obtížně hledá. Spíš bych tu tedy hovořila o názorech. Jsou názory pravdivější, přesnější více spjaté s realitou a názory odtržené od reality. A naším úkolem je, vyznat se v tom šíleném chaotickém světě a dokázat rozeznat realitu od falešných přestav.
Tví rodiče jsou cca o 20 let zkušeností starší a proto si myslí že mají víc šancí rozeznat pravdu. Není to vždy tak. Rozeznat realitu a pravdu dokáže každý kdo chce. Ovšem prosadit si ji.... Prosadit si svůj názor? Tak to je jiný boj. Je to boj o autoritu. Tak trochu bitva kdo z koho. Matka nebo ty? Časem se tenhle boj promění v diskuzi. To až se naučíte zvládat emoce a vyjadřovat své názory a pravdy diplomatickým způsobem.
Milá Čendino,
možná jsem se špatně vyjádřila, či spíše jsem to do článku příliš nezahrnovala, ale moje máma nad mým názorem ani nezauvažuje. Nebo možná ano, ale jen pro sebe a nedokáže si připustit, že bych někdy mohla mít pravdu i já. Jsem smířená s tím, že mé děti budou chtít také říkat svoji pravdu, své názory. Ale vzhledem k tomu, že vím jaké to je, když jsou mé názory bez přemýšlení zahozené do ústranní, promluvím si s nimi o tom. Nechci aby si mysleli, že já jsem ta, která má vždycky pravdu, i když ji třeba mít nebudu. Ráda si s nimi o tom ráda promluvím, ale své vlastní děti zatím nemám, takže do budoucna...
Nepotřebuji aby mé názory byly prosazeny a uznány na 100% za pravdivé. Jen bych si přála, aby byly od ní považovány, alespoň za rovnocenné názory a ne za moji zpupnost, drzost, či odpor. Je lehké napsat , to co jsi napsala, když neznáš můj celý, pravý vztah s mojí mámou. Neznáš mnoho a mnoho okolností, proto nemůžeš vědět , jak to doopravdy je a tím pádem Tě ani nemohu nějak odsoudit za Tvůj komentář, který je dosti obecný, stejně tak jako můj článek..
Ale i přesto, díky za komentář a doufám, že Tě tu ještě někdy ,,uvidím".
Moje mamča taky říká, že má vždy pravdu...a protože já se s ní nechci hádat radši jak jde do hádky, tak pak ustoupím...jen mě občas mrzí, že třeba mám pravdu a přesto nebyla uznána...jednou jsem pro pravdu ječela a po dvou hodinách se na to rodiče podívali a táta uznal....