Jak je člověk uhněten
Jak je člověk uhněten!
Jaké skvělé dílo!
Jak vytříbený intelekt!
Jak dokonalé způsoby
a chování má!
Svou podobou je jako anděl!
On schopnostmi se bohům vyrovná.
On extraktem je krásy,
vzorem němým bytostem.
A přece já u dávno ztratil
veškerou radost svou.
Mně sama božská země se zdá
jak pustina nehostinná
a nejskvělejší nebes baldachýn,
ten pás, jenž obepíná planetu,
Jaké skvělé dílo!
Jak vytříbený intelekt!
Jak dokonalé způsoby
a chování má!
Svou podobou je jako anděl!
On schopnostmi se bohům vyrovná.
On extraktem je krásy,
vzorem němým bytostem.
A přece já u dávno ztratil
veškerou radost svou.
Mně sama božská země se zdá
jak pustina nehostinná
a nejskvělejší nebes baldachýn,
ten pás, jenž obepíná planetu,
ta majestátní báň ve zlatě zářící,
mi připadá teď pouze jak
směs jedů a výparů
vše kolem utápějící v mlhách.
Jak je člověk uhněten!
Jaké skvělé dílo!
Kdo si to troufá
chtít ničit tvou krásu,
kdo si to troufá,
chtít ničit tvou krásu?
Vesmírná pouť nám oči otevírá,
tu nádheru nám přece nemůžou brát.
Nebuďme slepí, ach, nebuďme slepí,
jestliže vesmírem dál chceme plout.
Plout! Plout! Plout!
mi připadá teď pouze jak
směs jedů a výparů
vše kolem utápějící v mlhách.
Jak je člověk uhněten!
Jaké skvělé dílo!
Kdo si to troufá
chtít ničit tvou krásu,
kdo si to troufá,
chtít ničit tvou krásu?
Vesmírná pouť nám oči otevírá,
tu nádheru nám přece nemůžou brát.
Nebuďme slepí, ach, nebuďme slepí,
jestliže vesmírem dál chceme plout.
Plout! Plout! Plout!

