close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Část III.

8. února 2007 v 11:57 | Nympha |  Dereck Wolfangh Antonio von Montherack
Dereck došel ke své skříňce s číslem 212, přezul se odložil si bundu a vydal se k učebně chemie. Vstoupil do učebny přesně když zazvonilo, pan Retford tam naštěstí ještě nebyl, takže to bylo v klidu. Žádný pozdní příchod. Pan Retford - Dereckův učitel chemie si totiž zapisoval ke každému žákovi pozdní příchody do jeho hodin a pak je náruživě hlásil třídnímu učiteli. Byl to vysoký, hubený, prošedivělý pán s uhlově černýma očima a rýsující se pleší na temeni. Jeho obvyklou zábavou byly ironické poznámky adresované žákům, kteří vypustili z úst nějakou hloupost nebo si pouze užívali života. Dereck ho neměl rád, vadil mu jeho arogantní přístup a to, jak se nad své žáky nechutně povyšoval. Vlastně byly doby, kdy se Dereck choval jako rozmazlený fracek a s některými dětmi se nebavil a jen si je dobíral, ale od té doby se mnoho změnilo. Pan Retford se mu hnusil.
Kromě přepadovky z biologie, kterou zvládl levou zadní se sešitem pod lavicí, a školní senzace, že Marika je asi ,,v tom" se vlastně za ten den ve škole nic zvláštního nepřihodilo.
Dereck dorazil domů něco kolem půl čtvrté. Akorát ho zastihl studený déšť a bunda mu promokla, takže měl mokré i tričko. Aniž by si uvědomil, že v domě není sám, hned v hale si vysvlékl promoklé tričko a hodil si ho přes rameno. Zdálo se mu to, nebo opravdu něco zaslechl? Zpěv? Ach ano.. Margareta.. Až teď si na ni vzpomněl. Školní batoh si vzal do levé ruky a nechal se vést tou líbivou zvučnou melodií. Zpěv se ozýval z kuchyně, byl velice tichý a jakoby opatrný, přitom to byl tak neuvěřitelně sytý, melodický hlas. Dereck si odložil batoh před dveře a opatrně nahlédl dovnitř. Margareta byla nádherné stvoření. Měla pěknou zženštělou postavu s útlým pasem a kaštanově hnědé vlnité vlasy, spadající do půli zad. Nosila je většinou sepnuté do falešného culíku stříbrnou sponou s motýlem nebo růží, tak aby jí příliš nepadaly do obličeje. Přitom vždy nějaký ten neposlušný pramínek vyklouzl ze spony a orámoval jí její andělský obličejík. S poměrně světlou pletí nádherně ladily zelené oči. V jejím pohledu se mísila moudrost s prazvláštním lákajícím tajemnem. Její nos byl jemných rysů a pod ním byla ústa barvy lesních jahod. Pohybovala se velice lehce a přitom vše dělala s jakousi zvláštní samozřejmou pečlivostí.
Dereck se tiše opřel o zárubeň dveří a pozoroval ji, jak se obratně otáčí u kuchyňské linky.
Měla opravdu krásnou postavu, i když měla přes své šatky kuchyňskou zástěru, Dereckovi neunikl pěkný tvar jejích křivek. Dereck byl dobrý pozorovatel. Klidně by ji pozoroval do nekonečna, poslouchajíc přitom příjemnou melodii, kterou si už jen broukala. Z jeho pozorování ho tak trochu vyrušil pramen mokrých vlasů, jenž mu sklouznul přes oči. Místo aby zaklepal na dveře (ač byly otevřené) nebo vešel trochu hlasitěji do kuchyně, aby tak Margaretu upozornil na svůj příchod. Tiše se k ní přiblížil a se zatajeným dechem ji chytil v pase. ,,Áááá" prásk.. Margareta upustila skleněnou mísu s právě připraveným zeleninovým salátem. Ta se roztříštila na kousíčky a ty se spolu se zeleninou rozlétly po podlaze. Sladkokyselá zálivka zmáčela Margaretě šaty i nohy. ,,Já..Nestalo se Ti nic?
Moc se ti omlouvám. Nechtěl jsem tě vylekat…Teda vlastně chtěl, ale ne tolik.. " Začal překotně koktat Dereck. Aniž by si neuvědomil, že ji stále drží v pase. Margareta vnímala teplo jeho rukou, přivřela oči… Poté se mu vytrhla a otočila se k němu ,, Jsi jak malé dítě! Jsi..!"… Dereck vždy uměl využít situace. Ucpal jí ústa vroucím polibkem. Margareta se zprvu chtěla bránit, ale podlehla tomu sladkému opojení a polibek mu opětovala. A tak tam tak stáli, líbajíc se v louži sladko-kyselé zálivky.
Margareta si položila hlavu na jeho nahé rameno a vnímala se zavřenýma očima Dereckovi vroucí polibky na svém krku. Bylo jí krásně, ale najednou jako když hrom udeří se v ní probudila jakási lítost. Rozplakala se a její horké slzy zmáčely Dereckovo rameno. Polibky ustaly. Něžně ji pohladil po zádech.
,, Proč pláčeš?"
,, Mám strach."
,, Z čeho?"
,, Z budoucnosti."
,, Ale proč?"
,,Ještě se ptej…" Odvětila mu trochu vyčítavě Margareta , odtáhla se od něj, tak aby jí nemohl vidět do tváře. Nechtěla aby ji viděl plakat, stačilo, že to věděl. Začala sbírat střepy. Dereck stále stál jako omámen a vdechoval její vůni, která mu jakoby ulpěla na rameni. Když se trošku vzpamatoval, klek si k Margaretě a začal též sbírat střepy. ,,Ale to nejde.." Zarazila ho Margareta ,,Ty se se mnou přece nesmíš stýkat.". Dereck na ni nechápavě pohlédl, co se sní děje? ,,Ale zavinil jsem to snad já, ne? "Ale pokud to zjistí tvůj otec..Derecku.. Já nemohu přijít o práci..Ty to nechápeš, vůbec nevíš o co jde.." Dereck na ni zkoumavě a nadmíru nechápavě pohlédl ,, O co by šlo? Jestli Ti jde o to, že se ta mísa rozbila, zítra půjdu a koupím novou, aby se otec nic nedozvěděl. Navíc, nemyslím si že by Tě měl právě kvůli tomuto vyhazovat. A pokud vím, tak mi poměrně nedávno bylo devatenáct, takže se můžu stýkat s kým budu chtít, do toho mu vůbec nic není..Někdy mi připadá, jakože vy dva přede mnou něco tajíte." Margareta ho beze slov nechala v kuchyni a zamířila do kumbálu pro kýbl a hadr. Dereck šel za ní a galantně jí chtěl kýbl odebrat. Nenechala se. ,,Prosím, odejdi. Bude to tak lepší." To ho vytočilo, možná trochu urazilo. Proč ho od sebe najednou odhání? ,,Dobře jak chceš." Pokrčil rameny. Popadl batoh za dveřmi do kuchyně odkráčel do svého pokoje. Tentokrát dveře normálně zavřel.
Mokré tričko přehodil přes topení a chtěl se pustit do učení, bylo to už tak říkajíc nutné. Ovšem nemohl se na to příliš soustředit. Stále mu v hlavě běhaly myšlenky. Ublížil jí nějak? Proč otci tolik záleží na tom, aby se nestýkali? Co se sakra stalo? Připadalo mu, že je zatím jejím strachem něco víc, než jen to, že by ji její otec vyhodil. Měl pocit, že se zatím vším skrývá nějaké tajemství… Ale jaké?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivuš Ivuš | E-mail | 8. února 2007 v 14:23 | Reagovat

To je paráda Baruško.. Otevřené konce ;-) Jen do toho, je to super ;-)

2 LILITH LILITH | 9. února 2007 v 14:46 | Reagovat

Brouci..pokracuj...je to moc moc dobre..

3 Maud Maud | 9. února 2007 v 22:54 | Reagovat

Nymphuško, mamučka by ráda pokračování :-[ jsem hold zvědavá:) a ten příběh je super:)líbí se mi 100% víc než knížky:) je to přesně to co já potřebuju, tajemno a k tomu né tak snadnou lásku, ale přece jen lásku a není to jak dívčí román, prostě super:) :-*

4 Nympha Nympha | 10. února 2007 v 9:41 | Reagovat

V průběhu dnešního, nebo snad zítřejšího dne, by se tu mělo oobjěvit pokračování..Ovšem, pokud se mi bude chtít =oD

5 Nikis Nikis | E-mail | Web | 18. února 2007 v 16:48 | Reagovat

Je to skvělý, opravdu povedený!!! ... moc se těším na pokračování. Doufám, že sem přibyde brzo =o)

6 Maud Maud | 19. února 2007 v 21:40 | Reagovat

Nymphuško, prosím pokračování:-* mě moc zajímá, jak to bude pokračovat, tvůj příběh mě nadchl víc jak jakékoliv knihy:)

7 Nympha Nympha | 23. února 2007 v 12:43 | Reagovat

Děkuji všem, kdo jste vydrželi číst a požadujete další pokračování. Bohužel teď nemám doma možnost dostat se na internet (teď jsem ve škole), ale jakmile to bude možné, hned sem přidám další část.

8 myka myka | 5. března 2007 v 11:51 | Reagovat

musim se pridat k ostatnim, hrozne se mi libi jak pises :)) nemuzu se dockat pokracovani ;))

9 Nympha Nympha | 7. března 2007 v 16:00 | Reagovat

Myka: děkuj za chválu, další pokračování nalezneš v článku ,,Část IV." ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama