Budík se rozezvonil přesně v 7:15, ostatně jako každé všední ráno. Dereck po něm hodil polštář, který ho shodil z nočního stolku až z něj vypadly baterie - též jako každé všední ráno. ,,Do háje! Sotva člověk usne, hned aby vstával !" ulevil si Dereck, vylezl z postele a chtěl se vydat na snídani, tak jak se probudil, po chvíli mu ovšem došlo , jak asi vypadá a raději se převléknul a trochu upravil..Proč asi..
Když vstoupil do jídelny, Leonardo jako obvykle seděl na svém čestném místě v čele stolu schován za ranními novinami. Margareta mu právě nalévala do šálku kávu ,,Dobré ráno!" řekl vzorově Dereck. Margaretě, která stála zády k Dereckovi, se zatřepala ruka a káva se vylila vedle šálku ,,Já..promiňte…" začervenala se a rychle odběhla do kuchyně pro utěrku. ,,Ta holka je ale nešikovná." Zamračil se Leonardo zpoza novin. ,,Ale to se přece může stát každýmu." Namítl Dereck. Otec se zachmuřil ještě víc ,,Ale, ale.. Doufám, že s ní nic nemáš. Nikdy jsi hospodyně nebránil. Pokud vím, ba spíš naopak.". Dereck stačil jen zavrtět hlavou a věnovat otci jeden nenávistný pohled, protože přiběhla Margareta obratně utřela rozlitou kávu a poté se zamířila zpět do kuchyně ,,Echm..echm.." odkašlal si Leonardo. ,,A Dereckovi nenaliješ kávu?" Margareta se zarazila. ,,Otče! Do háje o co ti jako jde?! Kafe si snad umím nalít sám ne?!" rozkřikl se Dereck a vzápětí se chopil konvice a nalil se kávu, jako by se nic nestalo.. ,,Můžeš jít." procedil skrz zuby Leonardo směrem k Margaretě. ,, Jestli Tě uvidím muckat se s tou holkou, poletí z domu!" pustil se Leonardo polohlasem do Derecka ,, Varuji Tě.. Budeš-li se s ní stýkat poletí! Dobře víš,. Že nic neříkám jenom tak..Tak si to laskavě nech projít hlavou! Vůbec se s ní nebav. Je to pouze zaměstnanec!" To už Dereck nevydržel ,,Zaměstnanec?! No jistě! Takže já jsem přece něco víc, ne?! Já jsem přece syn Leonarda Alberta Marqueze von Montherack! A co to znamená?! Bože, v jaké žiješ době?! Si myslíš, že jenom proto, že já peníze mám a ona jich příliš nemá, si jí nebudu všímat?! Otevři konečně oči! Je to krásná dívka!" Leonardo zalapal po dechu , ovšem jediné co stačil říct, tak aby to Dereck slyšel bylo ,,Nevíš o koho jde.." Rána domovními dveřmi byla téměř nezbytná..
Venku bylo ponuré sychravé počasí. Myslím, že byste nenašli nikoho s tak nepříjemnou náladou jako Derecka, nejraději by se někam vypařil, ale jeho účast ve škole byla nutná. Ač se mu to ani trošku nezamlouvala, zanedlouho kráčel okolo školního hřiště mezi vřeštícími primány. Nedokázal pochopit proč je jejich zábava tak hlučná. On byl v jejich věku vlastně celkem tichý. Nebyl, tedy přímo zamlklý a rozhodně nebyl žádným takovým tím posledním ve třídě. Naopak, vždycky patřil těm nejoblíbenějším, jen se prostě dokázal bavit tišeji než ti harantovi co okolo něj právě poletovali. Nikdy se se spolužáky nemusel překřikovat, protože oni mu vždy nechali prostor - sám nevěděl čím to, že z něho měli jakýsi respekt, ale postupně to nějak akceptoval a vlastně to ani nevnímal. Dereck byl velice pohledný hoch. Měl velice tmavé,rovné, delší vlasy, které by mu mohla závidět lecjaká dívka. Nádherně modré oči připomínající hlubiny oceánu. Ano, přesně tak hluboký a neodolatelný pohled dokázal upřít… Kterou dívku neuhranuly jeho oči či vlasy, jistě si alespoň povšimla širokých ramen.
Dívky po něm toužily, ale on byl takovým tím klasickým případem lamače srdcí. Nebyl vyloženě zlý, jen zkrátka nedokázal milovat někoho, kdo ho uháněl. Nedokázal milovat bez překážek. Bylo příliš jednoduché, když mu dívka skočila do náruče, jen proto, že byl vlastníkem hezkého úsměvu. Neměl rád osoby smýšlející příliš povrchně. Samozřejmě měl pár dívek, ale více jak desetinásobek jich odmítl. Doposud nebyl nikdy opravdu zamilován. A teď? Ne, to je jen zdání… Se svými předchozími dívkami to nikdy nemyslel zcela vážně. Vlastně byl Dereck člověk celkem lehkomyslný, neubližoval lidem vědomě, ale máloco myslel opravdu vážně. Jedinou věc, kterou ale myslel opravdu vážně, bylo pomstít se za smrt své matky. Zničí tu krvelačnou bestii, kvůli které živořil 11 měsíců v psychiatrické léčebně. Bude ji ničit pěkně po kouskách aby trpěla za to, že mu vzala jeho matku. A také rozluští to záhadné tajemství.. Jaké? Přece tajemství smrti Meryly Antoniety Monrue von Montherack…


Je to moc zajímavý...já už se těším na další...moc tě zajímá, kdo je ta stužebná Margareta:)