A teď kousek ze schooly...Měli jsme něco splichtit ve slohu, tak jsem něco splichtila no.. ¨
Prší
Prší... Ledové kapky zkrápí sklo okenní tabulky a já i přes okno cítím jejich chlad.. Všude je šero, vítr cloumá nahými větvemi stromů a kromě monotóního zvuku kap-kap a občasného zakvílení meluzíny je všude ticho... Kap-kap, kap-kap...Slyším tlukot svého srdce, který se snaží přehlušit déšť...Nepřehluší jej..
Dívám se na chodník, na němž se ještě včera povalovalo krásně barevné listí, které křupalo pod nohama a zjišťuji , že se změnilo v cosi nesporně odlišného. Změnilo se v hnědavě žlutou změť nápadně připomínající bláto..A nikde ani živáčka...¨
Chce se mi z toho pohledu plakat. Připomíná mi to pár nehezkých chvil a opravdu, když se dotknu své rozpálené tváře, na prstech mi ulpí slza. Ale no tak..Dost té melancholie a nehezkých vzpomínek.. Je to přece jenom počasí...


Pěkně píšeš !!!